9. kapitola - Veselé Vánoce

29. února 2008 v 18:27 | Nora van Hallen |  Tisíc přání...
Jelikož jste se s komentáři rozjeli, překvapením se stává devátá kapitola (No nemyslete si, já tu snahu ocenit umím:)). Já nevím, s předchozí jsem docela spokojená byla, ale tahle... Krátká... Omlouvám se O:-) Ale za chvíli odcházím ven a dala jsem si za úkol ji ještě dneska dopsat. Taky to podle toho vypadá...
Každopádně doufám, že nějaký ty komentáře budou. Protože stále platí to, co u předchozí kapitoly. Čím víc komentářů, tím dřívější pokračování:))

Pomalu otevírám oči. Nebýt hluku dole, tak se dnes asi neprobudím dřív, jak v deset hodin dopoledne. Teď je půl osmé. Rozhlídnu se kolem. Závěsy zatažené, do pokoje proniká pouze nepatrný proužek denního světla.
Jakoby ze mě spadla všechna smutná nálada, jakoby se všechen ten nechtěný cit dostal ven z tohohle pokoje, z tohohle domu. Cítím se jako znovuzrozená, možná to bude těmi Vánocemi. Vánoce???
"Jo! Stávej! Jsou Vánoce!" křičí někdo nadšeně z chodby, načež se okamžitě rozlétnou dveře a v nich stojí rozzářený Remus. Na nic nečeká a skočí mi do postele. Takhle veselého jsem ho dlouho neviděla.
"Ty ses musel hodně těšit," zasměju se.
"Když trávíš Vánoce s někým, kdo je ti nejbližší," přikývne Remus.
Bez námitek se nechám políbit. "Veselé Vánoce," zašeptám, když se konečně oddělíme.
"Tak si pojď rozbalit dárky," pobídne mě. Jakmile vyjde z pokoje, převleču se do sukně a pohodlného trička, poberu nadělení od Santy pro celou Removu rodinu a pospíchám za ním.
-*-
Joanne, to sis nemusela dělat škodu," vyhrkne Donna, když v ruce drží servírovací sadu.
"To nic nebylo," zavrtím hlavou okamžitě. Donna neodpovídá, jen ke mně přistoupí a obejme. Tak, jak objímá matka svou dceru… Oči se mi zalijí slzami, když si vzpomenu, že jsem takhle možná mohla trávit Vánoce s rodiči… Nenechám se ale znovu chytit do pasti jménem deprese a raději sleduji Remuse, jak nedočkavě rozbaluje knihu, kterou jsem koupila tenkrát v Prasinkách.
"Opravdu moc děkujeme," přitakal Thomas. Jenže to už jsem ho bohužel nevnímala, protože mi Remus podával malý balíček, převázaný tyrkysově modrou stuhou. Když jsem krabičku otevřela, spatřila jsem krásný zlatý řetízek s malinkatou sovou jako přívěšek.
"Remusi! Ten je krásný!" vykřikla jsem nadšeně. To přece k Vánocům patří, ne? A taky to, že jste s milujícími osobami. Nemusí to být nutně vaše rodina… Hlavně, že je vám s nimi dobře. Udělala jsem to, co před tím Donna. Objala jsem Remuse, jak nejvíce jsem mohla.
-*-
Opět se procházíme zasněženou krajinou. Ruku v ruce. Slova jsou zbytečná. Všechno je zbytečný. Jen ne my dva. Ne náš svět. Na krku mě hřeje malá zlatá sovička, v ruce mě hřeje Remisová ruka, v srdci pomyšlení na něj… Zamilovanost? I tak se tomu dá říkat. Někdo tvrdí, že zamilovanost trvá jen pár dní, maximálně pár týdnů. Ano, je to možné, ale láska, láska přetrvává a já tomu věřím. Když už nevěřím v opětovanou rodičovskou lásku, věřím v opětování mé lásky k Removi. Stává se, že se člověk mýlí, že se prostě splete. Ano, něco takového se může stát i mně, ale ne teď.
Upřu pohled na jeho tvář. Dá se v ní číst, jako v otevřené knize. Hodnějšího a vstřícnějšího člověka budete v Bradavicích hledat těžko. Možná, že ho budete hledat těžko v celém světě.
"Máma z té sady měla opravdovou radost," přeruší ticho, které nás obklopovalo.
"To jsem ráda," usměji se na něj.
"Neměla sis dělat škodu, vždyť jsi sem nejela proto, aby-"
"Remusi, ale já jsem chtěla, jasný?" zastavím se a přinutím jej, aby se mi podíval do očí.
"Tohle všechno je pro mě nevyslovitelná úleva. Úžasný pocit, který jsem nezažila pěkně dlouho. A to, že jsem vašim koupila dárek k Vánocům je jen maličkost."
"Miluju tě," vyhrkne nakonec. Trochu mě to zaskočí. Čekala jsem přikývnutí, něco jako "No jo" ale tohle fakt ne. Cítím, jak mi červenají tváře. Říkal někdo, že mrzne??? Vlastně je to jedno. Už jen vnímám, jak se ke mně sklání a líbá mě na rty. Jestli jsem byla před pár minutami zmrzlá, teď se rozpouštím. Jednou rukou ho chytám kolem krku a druhou mu prohrabuji ve vlasech.
"Mimochodem psal mi James," poznamená, když se pokračujeme ve večerní procházce.
"A co psal?"
"Jestli platí ta dvoudenní návštěva u nich. Tak jsem mu odpověděl, že ano"
"Lily tam bude také?"
"Vypadá to, že nejspíše jo…" proč mám pocit, že to není vše, co mi chtěl říct?
"A?" pobídnu ho.
"A co?" nechápe.
"Remusi, poznám, když mi něco tajíš"
"No jo, omlouvám se… Ono psal totiž i Sirius," při tomhle mu trochu posmutní oči. Nese proměnu kamaráda stejně špatně jako James.
"Aha," odpovím nejistě. Čekám, až co řekne dál, jelikož já to, co Black udělal prostě začala brát jako zradu. Konečně z něj může mít jeho rodina radost.
"Prý ho to mrzí, přál mi hezké Vánoce a…"
"A?"
"… a pozdravuje tě"
"Ehm… No tak děkuju"
"…"
"No, každopádně by jste si všichni měli promluvit," poradím mu. Je mi líto, že se jejich parta rozpadla a také cítím vinu… Přece jen se pohádali kvůli sestře.
"Nejspíš…" připustí.
"A kdy ti psal?"
"Před třemi dny… Rozešel se s Jane…"
"Cože?" vyjeknu překvapeně. Co udělal?
"Prý slyšel, jak se o obě Jane baví s rodiči, no a jelikož je Sirius takový jaký je, což znamená, že v něm nebelvírská krev zaujímá čestné místo, s jejich názorem nesouhlasil a s Jane se pohádal," vypráví.
Zaskočil mě, jen co je pravda. Takže on se nakonec rozešel s Jane kvůli odlišnému názoru?
"A kde strávil Vánoce?"
"Psal, že se vrátí do Bradavic, nevím, jak se tam dostal. Možná přes letaxovou síť…"
"James o tom ví?"
"Nemám tušení… třeba mu to Sirius napsal. Ale James je známý urážlivec, ten se jen tak obměkčit nenechá. To ještě bude zajímavý…" odvrátí hlavu na stranu a zadívá se na oblohu. Měsíc je v půlce a osvětluje sněhem pokrytou krajinu.
"Vadilo by Jamesovi vrátit se do Bradavic o pár dní dříve?" zeptám se po chvíli.
"Proč?"
"Jak už jsem říkala. Měli by jste si se Siriusem promluvit. No a když se tam vrátíme třeba o jeden den dřív, tak tam nebude tolik lidí a vy si budete moc nerušeně popovídat" povím mu svůj plán. Nedělám to kvůli tomu, aby James se Siriusem zase mohli vyvádět ty svý lumpárny, i když mi samozřejmě záleží na tom, aby byli zase přátelé, ale také si přeji vidět Janenin výraz, až uvidí, jak se ti dva spolu zase smějí. Nejsem škodolibá… Nebo pomstychtivá… to vůbec…
"Můžu mu to navrhnout," souhlasí Remus.
"Ale řekneme mu, že tam pro něj máme překvapení. Jestli je pravda, že je urážlivý, nejel by. Když Siriuse uvidí na místě, nebude mít možnost odejít"
Remusovi se rozzáří oči a na tváři objeví úsměv. V další věci mu svitla naděje…
-*-
Přemýšlím nad celým uběhlým dnem, v ruce držím malou sovičku. Rozešel se s Jane… Slyšel, jak se o tobě baví… Nesouhlasil s nimi… Vrací se do Bradavic…
Že by se konečně usmířili? Ať si namlouvám, co chci, Sirius je opravdový nebelvírský žák. Jinak by od Jane neodešel.
Po těhle prázdninách vše dokonale chápu. Z pár věcí mám radost, z pár zase smutním. Ale to přece k životu patří. A já si ho musím uspořádat. Bohužel, tohle za mně nikdo jiný neudělá. Nikdo nemůže za vaši rodinu. Nikdo ji nezmění. Nikdo nezmění vás. Změnit se můžete pouze vy sami. Pouze, pokud na to budete mít sílu, odvahu a jako oporu přátele.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Konec příběhu má být...

Šťastný
Tragický
Otevřený

Komentáře

1 Lirael Lirael | Web | 29. února 2008 v 18:39 | Reagovat

:)

Tomuhle říkáš krátký? :-D

Super je to, moc se ti to povedlo (jak jinak) a doufám, že povídka přibude o to rychleji, když přispěju svým chabým názorem na tvou novou kapitolu.

Mě totiž nenapadá, co napsat. :-D

Ale jsem HROZNĚ ráda, že se Sirius s Jane rozešel. :))))

2 Peggy Peggy | Web | 29. února 2008 v 19:29 | Reagovat

Tak tahle kapitola je vážně skvělá =). Stejně jako Lirael mě fakt potěšilo, že se Sirius s Jane rozešel =))) A vůbec, celá tahle kapča se mi hrozně líbila... teda ale jednu věc ti vytknout musím(:D) - asi je to tím, jak jsi pospíchala, ale je tam docela dost překlepů (no, dost... prostě několik jsem jich tam objevila :P) a nějaký slova, který ti Word automaticky opraví, a tys je tady zapomněla znova opravit, aby byly správně (ale mě taky fakt štve, že Word opravuje třeba "nebelvírský" na "nehelvítský", absolutně nechápu, jak na to slovo přišel, a děsně mě to vytáčí!!!) :D

3 Minoka Minoka | E-mail | Web | 29. února 2008 v 21:23 | Reagovat

waaaaaw superna kapca tesim sa na dalsiu a dufam ze sa tu objavi coskoro

4 KiVi KiVi | Web | 29. února 2008 v 22:26 | Reagovat

úžas....těm to spolu tááák sluší a hoděj se k sobě....jestli se rozjedou tak končim číst tvojí povídku protože to by si mě nehorázně nasrala.. xD jinak super kapča i když se tam ceklem nic nedělo a sem zvědavá jak je udobříš

5 Mateska Mateska | Web | 1. března 2008 v 9:12 | Reagovat

je moc moc klasna povidka, je to zmena po tom co ctu vzdycky jen romantiku o lily a james ale je to skvely jsem zvedava jak to dopadne.Musim rict ze mas na psani talent, kdyz ctu nejaky povidky tak to tam jen naplacaji ale ty si to dukladne promyslis !jen tak dal a kdy bude dalsi kapiloleska?! pac a pusu Mateska

6 Jana Jana | 1. března 2008 v 11:16 | Reagovat

Nádhera... Doufám, že se budeš při dalším psaní řídit tou anketou, která je pod povídkou, protože když jsem hlasovala já, bylo tam 83% pro šťastný konec... ;-)

7 madeleine madeleine | 1. března 2008 v 14:10 | Reagovat

Nejsem si jistá, jak definuješ šťastný/tragický/otevřený. Ale zatím to je bezva. Jakkoli se rozhodneš, určitě to bude moc hezký :-)

8 Nora van Hallen Nora van Hallen | Web | 1. března 2008 v 14:23 | Reagovat

Šťastný - slzy nepotečou, všichni budou rádi, že jsou spolu:)

Tragický - slzy potečou 'proudem', možná někdo zemře, nebo se prostě ve zlém rozejdou

Otevřený - Zůstanou kamarádi (ať už by se jednalo o kohokoliv), ale každý si půjde vlastní cestou. Zůstanou však otevřená zadní vrátka...

9 any any | Web | 2. března 2008 v 14:29 | Reagovat

určitě štastny konec ja miluji happyendy

jinak super kapitola

10 Arriel Arriel | Web | 3. března 2008 v 23:39 | Reagovat

Krásnííííííí fakt moc :-) Těším se na pokráčko :D

11 madeleine madeleine | 4. března 2008 v 9:08 | Reagovat

Díky. No já stejně nevim. Ale věřím, že to vymyslíš tak, že se mi to bude líbit (ať už se budu na konci smát nebo brečet - obojí dělám jednou za čas ráda...). Radši se nechám překvapit... Jo a doufám, že to, že se teď ptáš na konec, neznamená, že bude brzy...

12 jaja jaja | 6. března 2008 v 18:06 | Reagovat

super kapitolka..nadherna..konecne si sirius uvedomil kto je ten zly..neviem sa dockat dalsej kapitoly :)

13 luckily luckily | Web | 26. dubna 2008 v 15:56 | Reagovat

mooooc hezké, konečně si Sirius uvědomil svou chybu a chce to napravit, teda alespoň doufám!!!!

hezká kapča!!!

14 Dromedka Dromedka | Web | 28. dubna 2008 v 16:54 | Reagovat

wow... tak jsem se začetla... abych pravdu řekla, nemám moc času číst ty dlouhé kapitolovky... ale tvoje mě chytla.... fakt hrozně dobrá... zajímá mě s kým nakonec skončí... :)

15 Jojo Jojo | Web | 14. března 2010 v 15:48 | Reagovat

Supeeeeeer kapča! Píšeš oparvdu DOKONALE!!!!!! DOufám, že se Poberti zase udobří. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama