8. kapitola - Tenhle domov už není tvým domovem

26. února 2008 v 12:21 | Nora van Hallen |  Tisíc přání...
Uvědomujete si, že jsem stále čekala na ten desátý komentář? Nejspíše ne... Ale přesto všechno dodávám osmou kapitolu..
Je kratší, než předchozí. Nechtělo se mi v ní rozvádět něco dalšího. Šlo mi jen o jednu podstatnou věc, kterou ani nevím, jak budu dál řešit... Tedy, možná vím, ale taky vím, že se vám to nebude líbit:D Každopádně, kdo čekal, že se v téhle kapitole (nějakým úžasným zázrakem a způsobem) Joanne sblíží se Siriusem (i když nevím jak, když je Siri s Jane u jejích rodičů xD Ale mám pocit, že některým spisovatelům by se to povedlo:D), musím ho zklamat, není tomu tak O:-) Kapitolu věnuji všem, kteří u předchozí napsali komentář... Budeme jemnovat? Dobře, budeme:D Takže, kapitolka je věnována těmto lidem: Minoka, Kivi, Peggy (tu jednorázovku stále někde mám:D), Estel Erunámë, Anusz, Lirael (mimochodem, té hned dvakrát:D Pochvala na icq se taky počítá:)))), Arriel, Barunka a Gigi. Doufám, že jsem některé přezdívky nezkomolila... Na to jsem talent:D A než si začnete číst, upozorňuji vás, že pokud se tady neobjeví nejméně deset komentářů, povídku rozesílám jen těm lidem, kteří komentář napíšou :D Je vám to jasný???

"Joanne, přišel ti dopis," slyším, jak za dveřmi mého pokoje volá Remus. Od našeho příjezdu uběhly tři dny. Tři skvěle prožité dny. Odložím knihu, kterou jsem už od rána četla a jdu mu naproti. On už mezitím stihne vstoupit do "mého" pokoje, ale na tváři má ustaraný výraz. Beze slov od něj obálku vezmu, ale zarazím se, jakmile spatřím pečeť na zadní straně. Zelený vosk se znakem mé rodiny. S obavami v očích se podívám na Remuse, který mě jedním kývnutím hlavy pobídne k přečtení. Tak tedy roztřesenýma rukama pečeť rozlomím a dávám se do čtení. Psaní bylo krátké, ale i tak otřesující.

Joanne, tvá sestra nám pověděla, co je zač ten tvůj přítel. Nebyl dobrý nápad, abys u něj strávila Vánoce. Vrátíš se domů. Přesné datum odvozu ti ještě napíšeme.
Máma
Musela jsem se posadit, abych tohle vydýchala. Nemůžou mě odvést! Já tady chci zůstat. Proto, i když na mně Remus stále hledí, popadám brk a pod mámin vzkaz píšu odpověď.

Nevím, co vám Jane napovídala a je mi to upřímně jedno. Zůstávám tady, ať chcete nebo ne.
Joanne
"Děje se něco?" řekne Remus, ale já se na něj jen necenně usměji, přivážu dopis k nožce mé sovy a pouštím ji ven z okna. Sleduji ji, dokud ji nepohltí mlha a jelikož je venku pod nulou, okno zavírám a znovu si sedám na postel. Remus se tiše posadí vedle mě.
"Jo, dobrý?" svou ruku položí na mé rameno.
"Ale jistě," přikývnu nepřítomně. Asi se ptáte, proč obsah dopisu zapírám. Nechci, aby o tom věděl, dokud nebudu mít jistotu, že musím odjet domů. Pak mu všechno řeknu. Do té doby ne.
O půl hodiny vycházíme z pokoje, já stále se zmatkem v duši a připojujeme se k Donně a Thomasovi, kteří společně chystají oběd.
"Joanne, kde jste tak dlouho?" vyhrkne překvapeně Donna.
"No, my si povídali," odpovím jednoduše.
"Samozřejmě, Donno, povídali si," přikývne Thomas a mrkne přitom nenápadně na svého syna.
"Tak se posaďte, za chvíli bude oběd," vzdychne s úsměvem Donna.
-*-
Je osm hodin večer. Všichni ostatní, kromě mně, jsou ještě dole a povídají si. Celý den jsem byla jako na trní, kdy přijde odpověď. Stále ještě nepřišla. Jak se mohli rodiče takhle změnit. Vždycky byli příjemní, ochotni vyhovět každému mému požadavku, pokud samozřejmě nebyl náročný. Nebo je za takovou krátkou dobu ovlivnila Jane? Proč se takhle chová, proč mi nedopřeje alespoň chvíli klidu, chvíli strávenou s lidmi, se kterými je mi dobře…Možná, že jsem tohle všechno jen přehlížela. Možná se tak chovali stále, ale já to neviděla. Snad jsem ji jen namlouvala, že jsou na mně pyšní. Že jim nevadí, že jsem se dostala do Nebelvíru. Ale proč by mělo? Vždyť táta tam patřil také! Akorát máma chodila do Zmijozelu…
Když jsem si uvědomil a tuhle skutečnost, okamžitě mi všechno dávalo smysl. Táa ke mně byl vždycky milý a laskavý. Máma také. Do té doby, než jsem nastoupila do Nebelvíru. Já Jane naivně věřila, že na ni kašlou, ale opak je pravdou… Jak jsem hloupá…
Nemůžou mě odsud odvést! Nechci přijít o Vánoce s Lupinovými, o konec prázdnin s Lily a Jamesem.
-*-
Probudilo mě pravidelné klepání na okno. Neochotně jsem se zvedla a šla svou sovu pustit dovnitř. Odvázala jsem ji dopis z nožky, aby se mohla nerušeně napít z malé mističky.
Opět se vrátil strach, který jsem zaspala. Přemohla jsem ho a dala se do čtení…

Jestli jsi se rozhodla zůstat, pak už tenhle domov není tvým domovem.
Máma

Po tvářích mi začaly téct potoky slz. Ani jsem se nesnažila najít kraj postele, či židli. Bezvládně klesám na zem. Přitáhnu si nohy k sobě a stále brečím. Dopis v mé ruce už je natolik zmuchlaný, že ho přestávám cítit. Stejně jako přestávám cítit radost v sobě. Všechno vyprchává… Radost, štěstí, ztrácí se přání, odchází odvaha… Přichází smutek, beznaděj a samota… Samota v domě plném lidí. Samota v domě plném veselých lidí…
"Joanne!" vykřikl vzdálený hlas vyděšeně. Snažím se rozeznat komu patří. "Proboha, Joanne, co se stalo?" pokračuje dál Remus. Bezmyšlenkovitě mu podávám kus papíru. Zatváří se ještě více ustaraně a přivine si mně k sobě. Hladí mě po vlasech. Slané kapky se nesnažím zadržet, už je mi všechno jedno. Ztratila jsem rodinu, domov, zázemí. I když jsem se tam poslední dobou necítila dobře, bylo to místo, kde jsem vyrůstala, prožila své dětství… A teď je to minulost. Minulost, která se už nikdy nevrátí.
Ani nevím, jak dlouho jsme tam spolu takhle seděli. Čas plynul, manželé Lupinovi už dávno zalehli do peřin, jen my dva jsme tam stále v obětí zůstávali. Napospas všem nočním dějům…
-*-
Otevřu oči. Ležím Removi v náruči. Ten stále spí. Nehodlám ho budit. Raději zalezu do protější koupelny. Jakmile spatřím svůj odraz v zrcadle, zhrozím se. Oči opuchlé od pláče, vlasy rozcuchané. Po pár minutách civění na sebe sama, se konečně rozhýbávám a umývám se. Stále je mi hrozně, ale už o něco lépe než včera. Vracím se do pokoje. Remus už je také vzhůru. Povzbudivě se na mně usměje.
"Bude to v pořádku," řekne. Tak bych mu chtěla věřit. Nebude. Už nikdy to nebude v pořádku. "No tak, Joanne, zítra je Štědrý den," snaží se znovu. Přistoupí ke mně a obejme mně. Přitisknu se k němu ještě víc, snad, aby se mi nevypařil…
"Já vím," šeptnu. Ani si to neuvědomím a po tvářích mi zase kanou slzy. Snažím se naklonit hlavu tak, aby si toho nevšiml, jenže se mi povedl pravý opak. Zdvihne ruku a jemně mi slzy setře, načež mě políbí. Nemám tušení, jak to dělá, ale pomáhá mi. Tolik teď potřebuju s někým být…
Po deseti minutách se vydáváme dolů na snídani. Snažím se chovat normálně, aby si Lupinovi ničeho nevšimli. Daří se. Jsou tak zaneprázdněni prací, že nevnímají dění kolem sebe. Taky ho nechci vnímat…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Klikni, pokud čteš Tisíc přání

→←

Komentáře

1 madeleine madeleine | 26. února 2008 v 14:12 | Reagovat

To jsem ráda, že jsi přidala kapitolku, i když jsme si ji vlastně vůbec nezasloužili. A navíc se Ti moc povedla!

2 Nora van Hallen Nora van Hallen | Web | 26. února 2008 v 14:18 | Reagovat

Z velké části to dělám i pro sebe:) Jestli víš, jak to myslím...

3 Jana Jana | 26. února 2008 v 14:28 | Reagovat

Jako vždy nádherný... Málem jsme se rozbrečela a to je co říct, protože já nebrečim ani u Titaniku... :-D

4 any any | Web | 26. února 2008 v 14:29 | Reagovat

je to hodně smutny ze jeji rodice ji odsuzuji a ke vsemu ze je rem vlkodlak jsou opravdu trhli

5 Lirael Lirael | Web | 26. února 2008 v 14:34 | Reagovat

Mně se to mooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooc líbilo, což tě asi nepřekvapí. :-D

Jinak vůbec neva, že je ta kapitola kratší než minulá, hlavně, že nějaká je. ;-)

Začíná se to zajímavě vyvíjet... :) Snad, abys brzy přidala novou. :-D O:-)

Jinak taky děkuju za komentář u mě na blogu. I když mi to jako zas tak příjemně za rohem nepřijde, protože středa je pro mě nejhorší den týdne, až přestojím zítřek, už to za rohem bude. :-D

6 Jesie Jesie | 26. února 2008 v 15:20 | Reagovat

Yeah...upa super..:D

7 Nora van Hallen Nora van Hallen | Web | 26. února 2008 v 15:39 | Reagovat

Teda. vy jste se rozjeli:D

O:-) Děkuju za pochvalu.

Jana: Nebreč, bude hůř:D

8 Gigi Gigi | 26. února 2008 v 18:07 | Reagovat

jj,se vsema souhlasim, super kapitolka...fakt mas talent, to se pozna (taky pisu:-) )... teeeda, bude to jeste horsi jo? no tak to se tesim...jako neberte to ve zlym, lidi, ale kdyz neni poradny drama tak povidky a knizky nestoji za nic

9 Nora van Hallen Nora van Hallen | Web | 26. února 2008 v 18:11 | Reagovat

Gigi: A máš nějaký blog nebo něco, kde máš svá dílka vystavená? :))

10 Nora van Hallen Nora van Hallen | Web | 26. února 2008 v 18:12 | Reagovat

Btw, děkuju za pochvalu:))

11 Minoka Minoka | E-mail | Web | 26. února 2008 v 18:28 | Reagovat

chuda Joanne rada by som vedela co povedala Jane ich rodicom tato kapitola sa ti fakt podarila tesim sa na dalsiu dufam, ze bude co najskor

12 KiVi KiVi | Web | 26. února 2008 v 18:58 | Reagovat

he? diť se tam Siri vůbec neobjevil tak se s ní nemohl zblížit.....Ale prosím ať zůstane s Remuskem! Jestli se na něj vykašle jen kvůli tomu děvkaři tak si tě podám někde v parku....grrrr xD Musí zůstat s Remuskem šmudlíčkem :))) xD Jinak kapitola byla krásná a bejt ní tak napíšu taťkoj když byl v Nebelvíru a je na ní milej....

13 Gigi Gigi | 26. února 2008 v 19:02 | Reagovat

to Nora: nn,nemam...ja totiz pisu knizku a ne povidky...taky je to o magii a je to na zpusob HP,ale jsou tam jiny postavy a ma to jiny dej a je to taky trochu mix s LOTR- jakozhe tam jsou elfove atd.

14 Gigi Gigi | 26. února 2008 v 19:02 | Reagovat

jinak,nmz:-)

15 Jenn Jenn | Web | 26. února 2008 v 20:41 | Reagovat

Moc hezký ,ale musím přečíst i ostatní,aybch pochopila xD

16 Bariska Bariska | Web | 27. února 2008 v 6:40 | Reagovat

to bylo tak. . .. Famozni=D proste super

17 Dornes Dornes | Web | 27. února 2008 v 9:23 | Reagovat

jojo moc ráda se s tebou spřátelim. tak si tě tam jdu hodit :-)

18 Sagitta Sagitta | 27. února 2008 v 11:45 | Reagovat

Teda fakt pěkný i když to je smutný.Doufám že se Joanne vzchopí a na svoji mámu se vykašle,když je na ní taková.Jinak si to vážně skvěle napsala a to si řikala,že se nám to nebude líbit :o)

19 Peggy Peggy | Web | 27. února 2008 v 15:38 | Reagovat

zp je akt krásná, i když smutná, kapitola... jako vždy bezvadně a poutavě napsaná, takže se mi vážně (jako vždy:DDD) moooc líbila... =))) Takže jen doufám, že na další nebudeme muset moc dlouho čekat... O:-)

20 jaja jaja | 28. února 2008 v 19:51 | Reagovat

krasna kapca..smutna,ale napriek tomu krasna..skoro som sa rozplakala..dufam ze dalsia uz bude trochu veselejsia :)

21 Estel Erunámë Estel Erunámë | Web | 3. dubna 2008 v 16:56 | Reagovat

Ta kráva Jane... hm.. nakopala bych ju.... :D ale jinak super kápča... nějak jsem teď ve čtení polevila.... tak to musím honem dohnat... :)

22 luckily luckily | Web | 26. dubna 2008 v 15:53 | Reagovat

Páááni tak to bylo hustý!!!

Já tu Jane nanávidím, ona by zasloužila já nevím, jo už vím, nacpat hlavou do záchodu!! čůza blbá

ale  jinak naprosto skvělá kapitolečka..:)))

23 Kattie Kattie | Web | 17. června 2008 v 0:30 | Reagovat

Tý jo,mě to dostává

24 J J | Web | 14. března 2010 v 15:36 | Reagovat

CHudáček. Ale ty rodiče jsou teda pěkně protivní, zvlášť ta mám je hrozná. Vždyť se s ní asni osobně nepopovídala!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama