Vlkodlačí láska

20. ledna 2008 v 20:37 | Nora van Hallen |  x Povídky na přání
První povídka na příná pro Barunku. Zadáním byla povídka o Removi a nějaké dívce. Romantika, humor a možná i erotika. Žádná hurá juchú, to není, na to vás musím upozornit. Ale jsem nemocná a rýma mi leze na mozek:D Ale snad se bude alespoň tróóóšičku líbit:))

"Náměsíčníku, kde se flákáš?" volal na svého kamaráda černovlasý brýlatý kluk.
Asi sedmnáctiletý chlapec, poněkud vyhublý, s ošmudlaným hábitem se za hlasem otočil. Spatřil skupinku svých nejlepších přátel. Ach, jak dlouho je neviděl. Celé dva měsíce. Pro něj to bylo utrpení. Ve městě, kde bydlel, žádné známé neměl. Všichni se ho stranili. Bez Jamese, Siriuse a Petra se den co den cítil tak sám.
Zvedl těžký kufr, naplněný hlavně různými knihami a vydal se za nimi. Stáli u dveří velké zářivě červené lokomotivy a radostně na něj mávali. Remus jim mávání oplatil zdvižením ruky a v tu chvíli do někoho vrazil.
"Omlouvám se, nechtěl jsem," začal okamžitě. Ani se nepodíval do koho vrazil a rychle sbíral popadané věci ze země.
"Ne, to já se omlouvám, musím dávat větší pozor," odpověděl dívčí hlas. Remus šokovaně zvedl hlavu. Takový krásný a jemný hlas ještě neslyšel. Před ním klečela hubená dívka s hnědými vlasy do půlky zad. Velké oči byly modré a v nich se zračily veselé jiskřičky.
"Connie Cermanová," představila se a podala Remusovi ruku.
"Remus Lupin," odpověděl. "Ještě jsem tě nikde neviděl, jsi tady asi nová, že?" dodal.
"Ano, přestěhovala jsem se s mámou k tetě. Jinak jsem ze Sydney," přikývla pozvolna.
"Remusi! Pohni nebo na nás nezbude žádné volné kupé!" křikl na něj Sirius.
"Asi by jsi už měl jít," usmála se zvesela Connie.
"Jo… promiň, rád jsem tě poznal, ještě se určitě potkáme," omluvně se na ni podíval, vstal a zamířil k poněkud nervózním kamarádům.
"Kdo to byl?" vyzvídal Peter, aniž by pozdravil a zvědavě přitom pokukoval ke Connie, která zrovna nastupovala do vlaku.
"Nemám tušení, je tu nová," pokrčil rameny Remus. "Tak jdeme?" vyzval a nevšímal si zkoumavých pohledů, které k němu vysílali James se Siriusem.
Našli si volné kupé až skoro na konci vlaku. Sirius se vyčerpaně svalil na sedačku a koukal ven na pomalu ubíhající krajinu.
"Jaké byly prázdniny?" zeptal se Remus, ale spíše proto, aby nestála řeč.
"Jako každé jiné, akorát s tím rozdílem, že byly poslední," odpověděl melancholicky James.
"Sirius byl, předpokládám, u vás," poznamenal.
Tichošlápek přikývl, ale pak dodal: "Po skončení školy si budu hledat byt"
"Prosím?" vyjekl překvapeně James.
"Nemůžu tvou rodinu otravovat do nekonečna"
"Siriusi, neotravuješ, naši tě berou za druhého syna!"
"Chci se prostě osamostatnit, to je vše," uklidnil ho Sirius.
"A kde máš v plánu začít hledat?" přerušil jejich rozmlouvání Remus.
"Myslel jsem, že bych to zkusil někde na Příčný, víš jak, nějaký pronájem nebo tak něco"
"To není špatný nápad," přikývl Náměsíčník a dál už jim nevěnoval pozornost, jelikož zase začali diskutovat o tom, zda je Siriovo stěhování dobrý nápad nebo ne. Na mysl mu vplula ta nová dívka. Hrozně by ho zajímalo, co je zač. Chtěl se dozvědět více. Ne jen to, že je ze Sydney. Nevěděl proč, ale ta dívka ho prostě zaujala. Tohle se mu ještě nikdy nestalo.
Dveře kupé se otevřely. Stála v nich jejich spolužačka Lily Evansová. Láska Jamese Pottera. Bohužel neopětovaná…
"Nazdar, Evansová," pozdravil nadšeně Dvanácterák.
"Pottere," kývla. "Reme, máme jít do kupé pro prefekty," oznámila směrem k Lupinovi. Ten se zvedl a se slovy "Uvidíme se u kočárů" následoval Lily do prefektského kupé.
O dvě hodiny později
"Remusi, pohni, držíme ti místo," Remus přikývl a nastoupil do kočáru opět mezi své přátele. Byl velice šťastný, že je zpátky v Bradavicích, Kdo nezažil, nepochopí. Právě tady byl doma. Právě tady bylo jeho zázemí.
Zahajovací hostina byla jako vždy úžasná. Všichni se usmívali, rozmlouvali o uběhlých prázdninách.
"Hele, Náměsíčníku, není to ta, co jsi se s ní bavil na nástupišti?" ukazoval Peter na černovlasou dívku.
"Jo, je," přitakal Remus a nespouštěl z ní oči.
"No, musíme uznat, že máš dobrý vkus," namítl Sirius.
"O čem to mluvíš?" nechápal Remus.
"Neříkej, že se ti nelíbí," ušklíbl se.
"Ani ji neznám," řekl Remus a odvrátil od ní oči. I když nechtěně.
"Samozřejmě," odsekl ironicky Sirius.
"Myslíte, že ji zařadí do Nebelvíru?" ozval se tupě Peter.
"Myslím, že jo," přikývl James.
Po zařazení všech prváků přišla na řadu Connie. Bylo vidět, že je nervózní a na odvaze ji nepřidal ani fakt, že na ni hledí celá Velká síň. Pomalu vykročila k trojnohé židličce, posadila se a nechala si na hlavu nasadit Moudrý klobouk. Ten po chvilkovém přemýšlení a zřejmě i rozmlouvání s dívkou vykřikl název koleje, do které měla od teď patřit.
"Zmijozel!"
Každému se na tváři zračil údiv, až na zmojozelské. Ti nadšeně vykřikovali a novou spolužačku vítali. Ona se ovšem tvářila sklesle. Zřejmě se na Zmijozel moc necítila.
"Tak to teda hledím," Sirius vyjeveně koukal na Connie, otočenou zády k nim.
"Chovala se jako zmijozelačka?" zeptal se James Remuse.
"Ani náhodou, byla milá" kroutil smutně hlavou.
"Třeba to byl omyl," vložil se do rozhovoru Peter s plnou pusou.
"Viděl's někdy, že by se Moudrý klobouk spletl?" odsekl Tichošlápek.
"Ne…" odpověděl vyděšeně Červíček.
"Kluci, nějak nemám hlad, jdu do společenské místnosti," řekl Remus a za udivených pohledů svých kamarádů odešel ze Síně. Ještě si všiml, jak se Connie ne zrovna nadšeně baví s Bellatrix Blackovou. Nechápal, jak ho tohle mohlo vyvést z míry. Vážně ji vůbec neznal, mohlo mu být v celku jedno, kam patří, ne?
Na druhý den byla naštěstí neděle, což znamenalo ještě jeden volna před celým týdne učení a domácích úkolů. Přesto se vlkodlačí kluk rozhodl jít do knihovny, kde bude mít klid. Místnost byla pohlcena tichem a ve vzduchu se vznášela vůně starých knih. Vytáhl jednu zabalenou do černých desek. Zaujal místo nedaleko dveří a zaujatě si knihu začal číst.
"Ahoj," pozdravil ho někdo váhavě. Zvedl hlavu a uviděl Connie.
"Ehm, ahoj," odpověděl.
"Můžu si přisednout?"
"Jistě," ukázal na místo naproti.
"Co to čteš?" zeptala se po chvíli mlčení.
"Něco o obraně proti černé magii"
"Aha. Knihy s touhle tématikou mám nejraději"
"Taky si ji rád přečtu. Jak sis užila hostinu?" jiný způsob, jak zavést řeč na její zařazení prostě nenašel.
"No, mohlo to být lepší," pokrčila rameny a náhle zesmutněla.
"Jak jsem slyšela, nejspíše bych se jako zmijozelačka neměla s vámi nehelvítskými bavit, co?" namítla suše.
"Promiň, ale jestli ti tady vadím, asi by sis měla jít sednout jinam, jelikož já tady byl první," odsekl naštvaně.
"Ne, to ne! Nechtěla jsem tě urazit, omlouvám se, já jen…" zmateně gestikulovala rukama. Připadala mu tak roztomilá. Rozpuštěné vlasy ji zběsile poletovaly kolem hlavy. A jak si všiml, modré oči náhle ztratily ty veselé jiskřičky, které se v nich ještě včera na nástupišti nacházely.
"Ty, jen, co?" pobídl ji.
"… chtěla jsem s někým mluvit…"
"A proč zrovna se mnou? Vždyť jsem z Nebelvíru"
"Jsem tady nová, nevím, jak to tady chodí a rozhodně nechápu, proč jsem ve Zmijozelu," sklonila hlavu a rukou si neposedné vlasy zastrčila za ucho.
"Rozhodnutí klobouku nechápe většina lidí, ale tvé zařazení rozhodně bylo překvapení"
"No, pro mě to taky byla novinka. O kolejích jsem toho hodně četla, ale že skončím ve Zmijozelu," Remusovi ji najednou bylo líto. Vůbec nevypadala na to, že by opovrhovala mudly a viděla jen sama sebe.
"Jeden rok to vydržíš," povzbudivě se na ni usmál "Prakticky jde jen o přespání, přes den můžeš být s kým se ti zlíbí," dodal.
"Asi máš pravdu," přiznala nakonec.
"nechceš se jít někam projít?" nabídl Remus a ona souhlasila.
O pár týdnů později
Z Remuse a Connie se stali nerozluční přátelé. Poberti dívku mezi sebe docela rádi přijali.
Právě seděli pod velkým košatým dubem a probírali uběhlý týden.
"Stejně nám ta McGonagalka dala ten trest neoprávněně," bručel Sirius.
"Přesně, vždyť jsme nic neudělali," přidal se James.
"Nic? No, jistě, pokud ovšem nepočítáš ustavičné vyrušování-"
"To nic nebylo," namítl James.
"- a ty vykouzlené čínské hůlky v jejích vlasech -"
"Alespoň ji něco oživilo ten drdol"
"- a pak ta zelená barva - "
"Stejně potřebovala melír," to už se Connie rozesmála.
"Héj, Evansová!" vykřikl znenadání James. Rudovlasá dívka se k němu otočila, ale pak vykročila zpátky k hradu. Dvanácterák neváhal a utíkal za ní.
"A jé," otočil Remus oči v sloup.
"Kluci, já jdu ještě do knihovny," oznámila Connie.
"Co tam pořád děláš? Jsi stejná jako Remus," kroutil nevěřícně hlavou Sirius.
Connie se trošku začervenala. "Tak zatím," rozloučila se a pomalým krokem se vydala do knihovny.
Přemýšlela o Remusovi. Bylo jí s ním dobře. Takového milého a pozorného kluka v Sydney nepotkala. Dokázal ji povzbudit, když byla smutná z toho, kam ji klobouk zařadil a nezanevřel nad ní kvůli její koleji. Právě naopak. Trávili spolu hodně času. Málokdy dělali něco sami. Dokonce i ve skupinkových pracích, tedy pokud měli hodiny Nebelvír se Zmijozelem, pracovali společně.
"Connie?" z přemýšlení ji vyrušil tak známí hlas, že se ani nemusela dívat komu patří.
"Ano?" usmála se.
"Můžu?" ukázal naproti na křeslo a když přikývla, posadil se.
"Potřeboval jsi něco?"
"Ne, já jen… Sirius… Já…" koktal zmateně.
"Ty, jen, co?" vyzvídala pobaveně a on se nad její větou pousmál.
"Já jen… Connie, je mi s tebou dobře, tak nějak… chvíle bez tebe nejsou takové, jaké bývaly. Zvykl jsem si na tvou přítomnost, dříve mi pomáhalo číst, teď si místo toho vybavím tvou tvář a představuji si, co by jsi říkala a tak…"
"Mně je s tebou taky dobře," přiznala se. Nahnula se k němu přes stůl a jemně políbila jeho rty. Kousek se odtáhla a sledovala jeho zavřené oči. "Hodně pro mě znamenáš. Nikdy jsem nepotkala nikoho tobě podobného"
Byl z jejích slov zmatený. Ještě před pár minutami přemýšlel, zda ji má do knihovny následovat. Věděl, že jeho city k ní nejsou pouze přátelské, ale také si tím nebyl dvakrát jistý, jelikož nikdy nic podobného nezažil. Jako vlkodlak nepřemýšlel nad tím, jak se chovat k dívce, jelikož ho žádná nechtěla. I když nevěděly co je zač, zřejmě je odpuzoval. Až na ni… Vstal a opřel se o nejbližší regál, avšak tak, aby ho knihovnice neviděla.
"Děje se něco?" zeptala se poněkud vyděšeně.
"Ne nic…" ujistil ji. "Connie… to.. to, co jsi řekla, myslela's to vážně?" nejistě se na ni zadíval, když se k němu přiblížila.
"Samozřejmě, jinak bych to netvrdila, nejsem lhářka, jako většina zmijozelských," ušklíbla se.
Tohle mu stačilo. Pohladil ji po tváři. Rukou přejela po jeho paži a nespouštěla z něj oči. Váhavě k ní sklonil hlavu a otřel tvář o tu její. Slastně zavřela oči. Cítila, jak se jeho rty přibližují k jejím. A pak ji políbil. Nebránila se. Přesně tohle si přála už pěkně dlouho. Opřela se o jeho tělo a objala jej kolem krku. Polibek prohloubil a vplul do jejích úst jazykem. Rukama sklouzla k jeho svalnaté hrudi a začala ji zkoumat. Hladil ji po zádech a nepřestával líbat.
"Co to tady děláte?!" vykřikl naštvaný hlas knihovnice. Vylekaně od sebe uskočili a nervózně na ni hleděli.
"Okamžitě opusťte knihovnu!" třesoucí rukou ukázala ke dveřím a oni beze slova zmizeli. Za rohem, kousek od knihovny se začali smát.
"Po tomhle už mi asi žádnou knihu nepůjčí," poznamenal pobaveně Remus.
"Tak pro ni vždycky pošleme Siriuse," odpověděla stejně pobaveným hlasem Connie.
"Už slyším, jak bručí 'Propána, Remusi, copak jsi se zbláznil? To ti nestačí těch tvých sto padesát bichlí, co máš v ložnici?'" napodobil kamarádův hlas.
"No, tak řekneme Lily," pokrčila rameny.
"A zároveň i Jamesovi," navrhl.
"Mohli by se konečně dát dohromady," přikývla.
Znovu se odvážil podívat do jejích hlubokých očí. Už zase v nich hrál veselé jiskřičky, ale bylo v nich vidět i něco navíc… Láska… Nemohl uvěřit, že je to možné… Pohledem sjel na její rty a zatoužil je líbat. Ta dívka s ním dělala divy. Zjevně cítila to samé. Hladově se na něj vrhla a rukama mu prohrabávala vlasy. Chytil ji kolem pasu. Ani si nevšimli, že jsou opřeni o dveře nějaké učebny. Proto překvapeně vyjekli, když se dveře otevřeli a oni vpadli dovnitř. Nezdržovali se rozhlížením, znovu se začali líbat. Začala mu vyhrnovat tričko pod hábitem a on udělal to samé. Po chvíli se od něj odtrhla.
"Měli bychom jít, kluci budou mít starost," zašeptala.
"Dobře," věnoval ji laskavý úsměv. Chytil za ruku a za pár minut už společně vstoupili do Velké síně, přeplněné žáky, čekajícími na oběd. Tři čtvrtiny na ně hleděli s pobavením, ale i trochou radosti a jedna s nenávistí a nechutí. To jim však bylo úplně jedno. Byli spolu a to je hlavní…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Nebelvír nebo Zmijozel?

Nebelvír
Zmijozel

Komentáře

1 barunka barunka | Web | 20. ledna 2008 v 21:53 | Reagovat

Strašně moc děkuju :D je to krásný!!! tolik Remuska zbožňuju a tady je tak šťastnej :) ještě jednou ti moc a moc děkuju :))

2 Terka Terka | 8. dubna 2008 v 20:48 | Reagovat

pěknéé:D

3 Gigi Gigi | Web | 1. května 2008 v 23:45 | Reagovat

nádherné...jako Connie je upe chudák, že se dostala do Zmijozelu,ale Poberti se zachovali skvěle, že je mezi sebe vzali...a Remus...aaaaach...to bylo tak hezký....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama