Zvrat

4. prosince 2007 v 18:14 | Nora van Hallen |  x Jednorázové
No... uklízela jsem v počítači (?) a našla jednu povídu psanou už hodně dávno. myslim někdy o prázdninách. Tak ji sem dávám jen tak pro zaplnění:D

Přemýšlí, zda bude stále sama nebo nakonec potká svého vysněného prince? Nebaví ji poslouchat všechny její kámošky, jak prožili románek s tím a s tím by ho prožít chtěly… Proč ona také nemůže takhle vyprávět? Protože ji nikdo nechce, v tom je ten problém… Ne, že by o ní nebyl zájem, ale ona vždycky uteče, nemá strach, jen se nechce vázat, jak řekl lenochod Sid v ICE AGE "Celoživotní vztah je blbost", ale podle ní tady nejde o celoživotní vztah, jen si prostě myslí, že ve svém věku ještě nechce brát ohledy na někoho, kdo si myslí, jakou nad ní nemá nadvládu…
"Marky, pojď dolů" zavolá na ni máma z chodby.
"Ano, mami?" sejde dolů ze schodů, před ní stojí máma s nějakými lidmi. To budou ti noví sousedi. Pomyslela si.
"Marky, tohle jsou manželé Müllerovi. Bydlí naproti nám, jsou zde noví" představila je paní Němcová. Pan Miller podal Markétě ruku jako první, po něm hned jeho žena.
"Náš syn je stejně starý jako ty, nechceš se s ním seznámit?" zeptala se. Svým úsměvem odhalila krásné, bílé a rovné zuby.
"Jasně, proč ne" odpověděla Markéta. Beztak to bude další nafrněný machýrek, co si myslí, bůhví jak není hezkej. Ale co, aspoň budu mít o známost víc.
"Dobře, s tvou maminkou jsme se domluvili, že dnes přijdeme k vám na večeři a samozřejmě přivedeme i Michala, ano?"
"Výborně, ráda ho poznám" usmála se. Ani náhodou, jedna večeře a dost. Podle toho oblečení se zdá, že jsou bohatí, no to teda potěš, to zase měla máti co vymyslet. Miluju její večerní návštěvy. Ona snad za chvíli pozve i tu padesátiletou prodavačku ze samoobsluhy nebo co.
"Tak my už půjdeme, zítra nashledanou" pozdravila, k ní se připojil i její muž a odešli.
"Příjemní lidé" rozplývá se paní Němcová.
"Jasně, to je musíš hned zvát na večeři? Nenapadlo tě, že třeba mám jiný program?" obrátila s na ni otráveně dcera.
"Jestli máš jiný program, tak si ho prosím přesuň na jindy a nemluv se mnou tímhle tónem" opáčila matka a odešla do kuchyně.
No bezva. Sice žádný program nemám, jak jinak, ale zase by to nicnedělání bylo lepší než sedět s boháčem u stolu. Sice vážně vypadali mile, ale co když ten jejich synáček bude vážně ten typ, co nosí hlavu jen proto, aby mu nenapršelo do krku? A poznám ho už dneska? Bože, co si vezmu na sebe? Kruci to nemohla říct alespoň týden předem, že se chystá někoho pozvat? Pomooooc!!!
O dvě hodiny později
Zazvoní zvonek. Markéta je ještě u sebe nahoře a chystá se na večeři. Rozhodla se, že si vezme něco pohodlného. Mamka ji prozradila, že to bude v nóbl stylu, proto zvolila lehké šaty n ramínka světle modré barvy.
"Markéto, jdi otevřít!" slyší, jak na ni volá z kuchyně. Je tam dvě hodiny a stále nemá jídlo hotové, to budou mít hosti radost…
"Už jdu, mami"
Seběhne ze schodů a otvírá domovní dveře. Dovnitř vejde pan a paní Müllerovi a i jejich syn. Zatím nevypadá špatně, třeba bude docela fajn. Zhodnotila situaci a doprovodila je do jídelny.
"Jídlo za chvíli bude, nastaly nečekané komplikace, ale hned to bude v pořádku" uklidnila je a odešla za mámou do kuchyně.
"Kam si myslíš, že jdeš? Padej za nimi nebo nám utečou" odstrčila ji s humorem máma.
"No jo dyť už jdu, jen jsem ti chtěla říct, ať si nemyslíš, že po tomhle je sem budeš zvát každý- ehm co je dnes?"
"Pátek, zlato" odpoví.
"Každý pátek"
"Neboj, jen každou středu"
"Haha moc vtipné" otočí se, směřujíc zpátky za hosty.
"Tak, dobrý den, jídlo už se nese. Omlouvám se, ale nastaly jisté komplikace" přivítala je máma a nesla velký podnos.
Večeře probíhala docela v klidu. Pan Miller Markétu a Michala představil, ale jinak se ti dva spolu vůbec nebavili. Jakmile dojedli začala dcera s mámou sklízet nádobí a odnášet jej do kuchyně. Pak se přesunuli do obývacího pokoje, kde si všichni dospělí dali kávu. Chvíli si jen tak povídali, ale pak se paní Müllerová otočila na Markétu a svého syna.
"Poslyšte, nechtěli by jste vy dva být chvíli sami? My bychom si tady zatím probrali jisté nudné záležitosti ohledně stěhování"
"Můžeme jít do mého pokoje" přikývla Markéta poslušně. Vstala a Michal šel za ní. Když došli do jejího pokoje, uvědomila si že moc neuklízela.
"Promiň, je tu nepořádek, nenapadlo mě, že sem půjdeme" omlouvala se rychle.
"Vypadá to jako u mě" odpověděl.
"To má být lichotka?" zeptala se nejistě.
"Ne, my se totiž právě přistěhovali a tak na to mám právo" zazubil se.
"A no jo, to máš asi pravdu" usmála se. Sedli si každý na jedno křeslo (nečekaně) a začali si povídat.
Oba zjistili, že toho mají hodně společného. Oba rádi četli a chodili do kina.
"Hele, myslím, že jsem se díval na program kina a asi tam zítra dávaj nějakou komedii, nezajdeme tam spolu? Já tady nikoho jiného, kromě tebe, neznám a docela bych byl rád, kdybys šla se mnou"
"Dobře, stavíš se pro mě?" souhlasila.
"Jasně, v osm, ano?"
"Dobře, budu nachystaná" už si toho více říct nestihli, protože se zdola ozvalo volání pana Müllera, ať už jdou dolů, že už musí jít.
"Takže zítra v osm, zatím se měj, ahoj" usmál se na ni Michal. Markéta se se všemi rozloučila a odešla zpátky do svého království, kde si vykládala s nejúžasnějším klukem, jakého kdy poznala.
Docela mě překvapil a hned mě pozval do kina, páni, já se těším. Doufám, že nám to vyjde, docela se mi zamlouvá…
***Konec***
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anduel Anduel | Web | 4. prosince 2007 v 21:24 | Reagovat

píšeš opravdu skvěle:)))moc se mi to líbilo, hlavně její "vnitřní komentáře", opravdu to nemělo chybu a podle mě by stálo za to to i rozvést, protože píšeš opravdu moc hezky:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama