Šlapeš si po štěstí - 7.kapitola

28. prosince 2007 v 18:07 | Nora van Hallen |  Šlapeš si po štěstí
7. kapitolka je na světě:) A já doufám, že půjde zveřejnit, jelikož blog.cz pro změnu blbne...
Moc vám děkuju za překrásné komentáře, které mně dokopaly ke psaní:) Tak a teď už utíkejte si číst, protože já už nevím, co bych sem ještě napísala...:D
P.S.: Moc se omlouvám za chyby, ale nechce se mi to znovu číst:)

Jakmile došla do ložnice, okamžitě se převlékla z mokrého oblečení. Snažila se vyhnat myšlenky na Siriuse z hlavy, ale prostě to nešlo. Vybavila se jí jeho slova: 'Proč se bráníš citům?' Vždyť ona se jim bránit nechtěla! Chtěla být s ním, cítit jej vedle sebe, usmát se na něj, když ji věnuje jeden ze svých pohledů…
"Hej! Sofie, už dobrých pět minut tady na tebe mluvím!" Lily dívce mávala rukou před očima.
"Promiň, jen jsem se zamyslela," zakroutila hlavou. "Už tě poslouchám… Moment, kam jste se s Jamesem vypařili?" podívala se na ni podezíravě, až Lily zčervenaly tváře.
"Kdybys mě poslouchala, věděla bys to," mrkla na ni rudovláska.
"Dobře, tak jsem neposlouchala, zopakuješ mi to, prosím?"
"Šli jsme se projít," odpověděla prostě.
"Jen projít?" nevěřila.
"Přesně tak. Domluvili jsme se na Prasinkách a pak odešli každý svou cestou"
"Potter tě nechal jen tak odejít?"
"Ano…"
"No… fajn… jak jste se teda domluvili?"
"Počkají na nás ve Velké síni," řekla.
"Lily, nechci ti mluvit do tvého, určitě skvěle naplánovaného dne, ale my kolem nich musíme projít, jelikož jinak, než projitím kolem Velké síně, se do vesnice nedostaneme"
"Neboj, sestřičko, půjdeme tam dřív," usadila ji s úsměvem Lily. "Tak já jdu do své ložnice, nezapomeň se na zítřek pořádně vyspat"
Sofie sledovala její záda, dokud nezavřela dveře. Zahnala všechny výčitky svědomí do koutu a šla vybírat oblečení, které si následující den vezme na sebe.
Kolem desáté hodiny, aniž by se vrátila do společenské místnosti, si šla lehnout.
Vzbudil ji šramot, který vydávaly její spolubydlící. Chtě nechtě se vyhrabala z postele a po půl hodině vyrazila na snídani, kde se střetla s Lily. Ta právě mávala Potterovi, tvářícímu se tak šťastně, že i Santa Claus vedle něj vypadal jako démon smrti.
"On si vážně myslí, že tam přijdu," smála se, nespouštějíc z brýlatého chlapce oči.
"Po včerejšku bych si to taky myslela," odpověděla tiše.
"Chceš z toho vycouvat a nechat si házet do pití mrtvé žáby?" stočila pohled na Sofii.
"Ne," odpověděla přesvědčivě.
"Tak pojď, bude to vypadat, jako že se jdeme převlíknout, ale už vyrazíme, jo?"
"Kde je stará Lily?" divila se Sofie, ale to už ji sestra táhla do mrazivého počasí.
"Pod sněhem," zasmála se a černovláska se k ní ochotně přidala. Zapomněla tak na jistého smutného chlapce, sedícího ve Velké síni, kterou právě opustily.
"Tak, kam se zašijeme?" Lily se rozhlédla kolem.
"Ke třem košťatům?" navrhla Sofie.
"Jak originální," pronesla uštěpačně rudovláska.
"Budeme vidět, jak se tváří, když nás spatří, ne?" pokrčila rameny.
---*---
Za hodinu se do hostince opravdu vřítili dva kluci, zabalení do teplých šál. Sofie opatrně žduchla do Lily. Ta se rozzářila, ale úsměv ji zmrzl na rtech, když se střetla s Potterovým pohledem. Ten se nazlobeně otočil a sedl si se svým kamarádem k jednomu stolku, co nejdál od děvčat.
"Tak tohle v plánu nebylo," poznamenala Lily. Sofie ji nic neodpověděla. Po pravdě řečeno, takovouhle reakci čekala.
"A co takhle jít za nimi?" navrhla, i když se ji tam moc nechtělo.
"Ne, pojď, půjdeme nakoupit nějaký dárky," odpověděla. Sofie přikývla a tak vyšly z teplého hostince a začaly procházet jeden obchůdek za druhým. Když už měly skoro všechno nakoupené, rozdělily se, aby mohly jít koupit nějaký dárek sobě navzájem. Sofie se rozhodla pro nějakou sponu do vlasů a knížku. V malém krámku s různými ozdobami do vlasů bylo tak narváno, že ji napadlo jít první do knihkupectví a pak se sem vrátit. Pak ho ale zavrhla a prodrala se k pultu.
"Oh, pardon," vykřikla, když do někoho narazila a ten někdo málem spadl na zem.
"Co to- " otočil se nechápavě neznámý.
Sofie okamžitě strhla pohled dolů. Stál naproti Siriusovi Blackovi. Ten řekl tichým hlasem "Ahoj," popadl malý balíček a odešel.
Dívka vzdychla a začala vybírat dárek pro sestru.
Lily se vydala do knihkupectví se stejným nápadem a to koupit sestře nějakou zajímavou knihu.
"S dovolením," poprosila, aby se dostala k regálu s romány. "Pottere," vyjekla.
"Čau, Evansová," odpověděl chlapec. Lily na něj poněkud vyděšeně zírala. Přece jen ji mrzelo, že ho zklamala. Nechápala, jak něco takového vůbec mohla udělat. Vždyť ho začínala mít ráda. Vlastně od té doby, co přišla do knihovny, kde původně měla sraz se Sofií.
"Já…" koktala zmateně, nevěděla co říct, ale James to za ni 'vyřešil'
"Neplýtvej slovy, Evansová, stejně nemám čas," obrátil se a nechal tam zmatenou Lily stát.
"Potkala jsem Pottera," řekla Lily, když se vracely zpět do hradu.
"A já Blacka," odpověděla Sofie.
"… choval se divně, jakoby mu na mně už nezáleželo…"
"…prostě řekl 'Ahoj' otočil se a odešel…"
"… měla bych se mu omluvit…"
"… myslíš, že přijme omluvu?"
"Kdo?" ptala se zmateně, jelikož Sofii vůbec neposlouchala a ona naopak neposlouchala ji.
"No, přece Sirius,"
"Já nevím… taky jsi ho potkala?"
"Vždyť o tom tady celou dobu mluvím!"
"Jak o tom můžeš mluvit, když já mluvím o Jamesovi?"
"Odkdy je pro tebe 'James'? A jak dlouho, že jsi o něm mluvila?"
"Od té doby, co jsme vyšly zpátky do hradu, Sofie!"
"Promiň, ale já myslela, že se bavíme Siriusovi…"
"Ani jedna jsme neposlouchaly," vzdychla Lily. Mezitím se už ocitly ve společenské místnosti, kde bylo rušno. Všichni si povídali o svých zážitcích, o tom, co nakoupili a tak dále.
"Jdu to dát nahoru," oznámila Sofie své sestře. Ta přikývla a posadila se na pohovku u zdi. Za chvíli byla Sofie zpátky a našla svou sestru zahloubanou do velmi tlusté knihy.
"Nad čím přemýšlíš?" posadila se vedle ní.
"Jak to myslíš? Čtu si," odpověděla zmateně.
"Nečteš, to by jsi přitom pohybovala očima," opravila ji.
"…"
"Lily, no tak, ho to přejde, uvidíš," snažila se ji uklidnit.
"Jenže já to všechno zkazila," smutnila dál. "Neměla jsi mi to dovolit, já na tobě viděla, že se ti to nelíbí…" černovláska na Lily soucitně hleděla. Podívala se, kde sedí Poberti.
"Tak pojď, jdem za nimi," chytla rudovlásku za ruku, ale ta se jí vysmekla.
"Ne, jdu si lehnout, zatím ahoj," zakroutila hlavou a vyběhla schody do ložnice.
"Lily!" zavolala za ní, ale to už ji neslyšela. Vyčerpaně spadla na pohovku a sledovala dění kolem. Všichni se dobře bavili, smáli se, jiní dělali úkoly, aby měli neděli volnou, druzí jen tak seděli a sledovali své kamarády.
Střetla se s hnědýma očima. Plnými smutku, ale přesto lásky. A pak najednou vstal a odešel pryč ze společenské místnosti. A ona se rozhodla, že se mu omluví, první ale zamířila Potterovi.
"Jamesi, můžu s tebou mluvit?" zeptala se, nevšímajíce si zvědavých pohledů svých spolužáků. Když tázaný přikývl, pokračovala, "ten dnešek, to byl můj nápad," zalhala, ale musela Lily pomoct, "Lily s tím nemá nic společnýho"
"Vážně?" Jamesovi se na tváři usadil veselý úsměv.
"Jo," oplatila mu ho. "Omlouvám se, vlastně jsi byl jen takový… prostředník… Já se chtěla Blackovi pomstít za tu žábu" dodala.
"Měla by jsi mu to říct," odpověděl po chvíli.
"Jo, to měla," přikývla nakonec a najednou byla plně rozhodnutá.
"Ale teď asi ne… On šel…" pak se zarazil.
"Kam?" vyzvídala.
"No, má nějakou schůzku… nic důležitého," oznámil rychle, když viděl, jak sklesle se Sofie zatvářila.
"Samozřejmě," přitakala nepřítomně. Otočila se a chystala se odejít, ale…
"Počkej, Sofie, něco ti dlužím, tak zůstaň tady," chytil ji za ruku, ale za chvíli už byl pryč.
Sofie si zmateně sedla na jeho místo a čekala tak, jak ji řekl.
Otvor v portrétu se otevřel. Vyšel James a za sebou vedl Siriuse. Sofie na oba překvapeně pohlédla a její obličej vystřídaly všechny možné barvy, až se vrátila opět do té původní.
"Tak co to má být, Dvanácteráku?" ptal se netrpělivě Sirius.
"Tady Sofie s tebou chce mluvit," James na dívku mrkl.
"Co - cože?" Sofie se bránila, když ji zvedal z křesla, aby si do něj posléze mohl sednout.
"Myslím, že ve druhém patře nikdo nehlídá, tam si můžete nerušeně promluvit" Sofie sklopila hlavu a vyšla jako první.
"Tak o čem jsi chtěla mluvit," zeptal se Sirus, hledíc přitom někde před sebe.
"Já…" vybavily se ji jeho horké rty, příjemný pocit, když ji hladil po tváři, bezpečí, když je sním. Smutek, když se na ni nedívá, když se nebaví…
Já se ti chtěla omluvit," vydechla nakonec. Sirius se překvapeně zastavil a zadíval se jí do očí.
"Prosím?"
"Omlouvám se za své chování…"
"Myslíš to vážně?"
"Stála bych tady, kdyby ne?"
"Já jen, že všechno, co jsi mi řekla - "
"… byl omyl a teď už to vím…"
"Neděláš si ze mě srandu?" znejistěl.
"Siriusi Blacku, tak kruci věříš mi, že tě mám ráda, nebo ne?!" vykřikla netrpělivě. Vypadlo to z ní tak rychle, že si ani nestačila uvědomit, co říká.
"Věřím, já ti totiž nikdy věřit nepřestal," usmál se. Chytl ji za pas a políbil. Objala ho kolem krku a nechala se vést. Jeho polibky byly tak vášnivé, nedočkavé a… krásné.
Konečně udělala to, čím si byla naprosto jistá, i trvalo déle, než se k něčemu takovému dokopala…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak se ti líbila 7. kapitola "Šlapeš si po štěstí"?

Líbila 90.5% (38)
Nelíbila 7.1% (3)
Nevím 2.4% (1)

Komentáře

1 sweeLil sweeLil | E-mail | 28. prosince 2007 v 19:02 | Reagovat

ta se ti povedla,je fakt suprová! konečně jsou spolu te´d už jen aby se dala Lily dohromady s jamesem a bude to supr:-)

2 Ella016 Ella016 | Web | 28. prosince 2007 v 20:48 | Reagovat

no konečně spolu=) souhlasím se sweeLil, ale nemá náhodou Sirius šedé oči? no to je jedno, je to super=)

3 Nora van Hallen Nora van Hallen | Web | 28. prosince 2007 v 20:55 | Reagovat

Já nevím, já se ptala, ale bylo mi řečeno, že hnědý:D Ae tak teď už to měnit nebudu:D

4 Melissa Melissa | Web | 28. prosince 2007 v 21:29 | Reagovat

jééééééééééééééé to je super, děkuji že jsi je dala do kupy, protože ti dva jsou fakticky dokonalej pár.... perfektní... krásný... tak honem další...

5 KiVi KiVi | Web | 29. prosince 2007 v 0:41 | Reagovat

hele nejsou to náhodou sestřenice? nebo mi něco uniklo? Diť lily má sestru Petunii ne?

6 KiVi KiVi | Web | 29. prosince 2007 v 0:45 | Reagovat

ale jinak je to nádherná kapitola! ale nepobrala sem taky proč se mu omlouvala....diť mu nic neudělala...sem z toho dvanácterák:D

7 pantherka pantherka | E-mail | Web | 29. prosince 2007 v 12:54 | Reagovat

nádhera! Já se rozplývám. LED!!!!! Rychlééé! :D

8 Nora van Hallen Nora van Hallen | Web | 29. prosince 2007 v 13:38 | Reagovat

For KiVi: No, tak trošku jsem Lily 'přidělala' jednu sestru mno...

9 Sagitta Sagitta | 4. ledna 2008 v 15:41 | Reagovat

mně se to líbí mno konečně  nezdrhla před Siriusem :) a je to no stačilo by ti náádherný :-D

10 Pád´o - girl Pád´o - girl | E-mail | Web | 6. ledna 2008 v 19:39 | Reagovat

no konečně, že to ale trvalo:)

11 luckily luckily | Web | 25. dubna 2008 v 17:56 | Reagovat

uplně krásná povídka....:))) krásná kapitolka!!! naprosto famooooooooooooooooooooooooooooooooozní!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama