Šlapeš si po štěstí - 5. kapitola

26. prosince 2007 v 13:55 | Nora van Hallen |  Šlapeš si po štěstí
Jsem se nějak rozjela, co? Tahle kapitolka není zrovna dvakrát moc dlouhá, ale snad se bude líbit i tak. Věnuji ji těm, kteří píšou komentáře pravidelně a ti, kteří je nepíšou, tak bych prosila alespoň jeden u každé kapitoly, nemusí to být bůh ví jaký zázrak, jen prostě "Líbí se mi" nebo "Ježda mane, to je hrůza, to si říkáš povídkářka?" To je v celku jedno, hlavně ať vím, že si povídku někdo čte:( Ale přesto všechno moc děkuji za komentáře u minulých kapitol:)

Na ošetřovně zůstala ještě další dva dny. Po dlouhém přemlouvání ji madame Pomfreyová nakonec propustila a Sofie se mohla vrátit zpět do nebelvírské věže.
"Sofie, co tady děláš tak brzy?" vyjekla překvapeně Lily, když uviděla svou sestru vejít do společenské místnosti.
"Už mě to na ošetřovně nebavilo," pokrčila rameny.
"Ty jsi opravdu blázen, mělas ještě odpočívat," napomenula ji naštvaně, ale nakonec vstala a šla se s ní přivítat. Poté si šly obě dívky sednout ke krbu, kde se nacházela i parta Záškodníků.
"Vidím, že už jsi se dala do kupy," poznamenal James.
"Jo, už jsem v pohodě," přikývla Sofie. "Chtěla jsem vám jen poděkovat za pomoc," dodala a zadívala se na Siriuse.
"To nestojí za řeč, ale na věci to nic nemění, jasný?" mávl rukou Dvanácterák.
"Si piš," ujistila ho okamžitě.
---*---
"Lily, na tenhle víkend jsou naplánovány Prasinky, půjdeme, že jo?" přiskočila černovláska k Lily, když se večer vracely z Velké síně, kde bylo mimochodem pozdvižení z toho, že Sirius hodil do Sofiiné sklenice s džusem mrtvou žábu. Zřejmě ji ukradl v křokově kabinetě, když si všichni tři odpykávali trest.
"No, stejně musíme nakoupit dárky na Vánoce," přikývla po chvilce přemýšlení.
"Jo, dárky, vidíš, na ty jsem úplně zapomněla…" rozpomenula se najednou.
"A co jsi tam teda chtěla děla,t když ne kupovat dárky?" nechápala rudovláska.
"Myslíš si, že tu odpornou žábu v mém džusu nechám jen tak?" zeptala se nevěřícně.
"A co mu chceš jako udělat?"
"To ještě nevím, ale na něco určitě přijdu"
"Jasně, ale dávej si bacha, Black je kolikrát horší, než Snape"
"Tak o tom snad vím své, ne?"
Když to dořekla, už stály u portrétu Buclaté dámy. Lily řekla heslo a dívky vstoupily dovnitř.
"Tak co, Evansová, jak sis popovídala s paní Žabákovou?" vykřikl na ni okamžitě Black od krbu, kde byl obklopen samými děvčaty.
"A jak si ty povídáš se slečnami Bárbínkami, co?" odsekla.
"Copak, copak, tady někdo žárlí?"
"No dovol, myslela jsem, že máš mozek trošku větší, než je ten slepičí, ale asi jsem se zmýlila. Má chyba," věnovala mu až přehnaně milý úsměv a posadila se za Lily do nejvzdálenějšího rohu od krbu.
"Baví tě to se s ním takhle hádat?" vyzvídala lily, aniž by zvedla oči od nějaké knížky.
"On si začal," pokrčila rameny.
Lily protočila oči sloup, ale dál už se raději nevyjadřovala.
"Siriusi, někdo s tebou chce venku mluvit," zvolal Dvanácterák, přicházejíc do společenské místnosti. Sirius se vymanil z obětí nějaké blondýny a odešel ven. Sofie se také nenápadně zvedla, se slovy, že si jde něco zařídit a zamířila za černovlasým klukem. Jeho cíl vedl do tmavší části druhého patra. Tam se zastavil a čekal. To přišlo Sofii trošku zvláštní, když James říkal, že na něj někdo čeká.
Třeba má jen rande, James mu ho domluvil a já tady okouním zcela zbytečně.
Ale on nepotřebuje, aby mu někdo domlouval rande.
Asi neměl čas, aby dotyčnou pozval sám, tak poprosil svého kamaráda.
Css… Black, aby neměl čas? Blbost…
"Takže jsi nakonec přišel," poznamenala postava, vycházející ze stínu.
"Ano," přitakal. Sofie musela přimhouřit oči, aby rozeznala tvář postavy. Ty oči znala… Malfoy? Co tu dělá?
"Vlastně vůbec nechápu, proč tohle všechno," mávl kolem sebe rukama Malfoy.
"Protože jsi bezdůvodně napadl Sofii, ty hade," odsekl teď už naštvaně Sirius.
Takže oni se tu sešli kvůli mně? Vždyť jsem mu jasně řekla, že si to vyřídím sama…
No, možná zase tak jasně ne, ale pochopit to musel…
"Ta malá šmejdka si to zasloužila už jen kvůli svému původu," odpověděl klidně blonďák.
"Expeliarmus!" zakřičel Sirius, Malfoye kouzlo odmrštilo o kousek dál, stejně jako nedávno Sofii.
"Impedimenta!" Malfoy vztekle mávl hůlkou, ale Tichošlápek se zásahu obratně vyhnul. "Expeliarmus!" teď už ale kouzlo bylo mnohem silnější a Siriuse vyhodilo do vzduchu. Hlavou se praštil o dřevěnou komodu, postavenou několik metrů od bojující dvojce.
"Tak už dost! Nechte toho!" vyjekla vyděšeně dívka a hnala sek ležícímu Siriusovi.
"Ale, naše šmejdka jde zachránit svého prince. Vidím,že tady už je dokonáno, tak mě omluvte," s těmito slovy odešel a celá chodba se poté utápěla v tichu, rušeném jen rychlým oddechováním ležícího chlapce.
"Jsi v pořádku?" ptala se vyděšeně.
"Jo," odpověděl ztěžka. Sofie mu pomohla opřít se o nejbližší zeď.
"Co to k sakru vyvádíš! Mohl ti ublížit, copak to nechápeš?"
"Jenže on ublížil tobě! Nemohl jsem to tak nechat, Sofie"
"Říkala jsem, ať se do toho nepleteš! Proč alespoň jednou neposloucháš druhý?"
"Protože poslouchám své srdce," řekl tiše.
"Co - cože?" nechápavě na něj hleděla.
Sirius ji pohladil po tváři. Pak si ji přitáhl a políbil na rudé rty. Byla tak zaskočená, že se nemohla bránit. Vlastně ani nechtěla. A začala mu polibky opětovat. Objala ho kolem krku a cítila se nevysloveně krásně, bezpečně… Jenže pak si vzpomněla na své předsevzetí bránit se lásce. Chtě nechtě se od něj odtrhla.
"Tohle- tohle nejde…" zachraptěla.
"Proč?" posmutněl a díval se na ni psíma očima.
"Prostě proto, pojď pomůžu ti do společenky," podepřela ho a opatrně vedla do nebelvírské věže, kde už bylo úplně prázdno.
"Nahoru už to musíš zvládnout sám," poznamenala, když stáli před schody vedoucí do chlapeckých ložnic.
"Díky za pomoc," řekl a znovu se na ni smutně zadíval. Raději uhnula pohledem a utíkala do dívčí ložnice. Tam se opřela o zeď a pomalu sjela dolů na zem. Složila hlavu do dlaní a začala potichu brečet. Stále cítila teplo jeho ruky na své tváři, jeho rty na těch svých… Jak je hloupá… Snaží se pomoci ostatním a ubližuje sama sobě. Rozhodla se, že nebude svými vzlyky budit ostatní spolubydlící a odešla zpět do společenky, kde však seděl v křesle u krbu ten, jenž byl zdrojem jejího celoduševního zmatku. Utřela si slzy a neslyšně si sedla do stínu a pozorovala ho.
Plamínky teď už vyhasínajícího ohně mu na tváři dělaly různé obrazce. V tmavě hnědých očích se zračil smutek.
Proč je tak smutný? Kvůli Sofii? Ublížila mu? Co se to s ním děje? Nikdy takový nebyl a teď najednou…
"Siriusi," zašeptala, vylekaně se otočil a ona k němu přistoupila.
"Jak dlouho tady jsi?"
"Tak dlouho, abych měla rozmyšlený, co ti teď říct…"
"Nechápu… Co jsem ti provedl, že jsi na mně taková? Vždyť tenkrát, ještě když ses nebavila s Lily, tak jsme se usmířili a já myslel, že už to bude dobrý… Vážně mě mrzí, jak jsem se zachoval, já - "
"Nemůžeme spolu být… Siriusi, nechci se znovu spálit - "
"Vím, co si o mně myslíš, ale změnil jsem se. Od té doby, co znám tebe, přísahám"
"Nezlob se na mně, prosím," z očí ji znovu začaly téct slzy. Hleděla mu do těch jeho a pomalu se k němu přiblížila. Vášnivě ho políbila a pak se od něj odtrhla. "Nejde to," dodala smutně a utekla zpátky do ložnic, kde se svalila na postel a nechala volný průchod smutku, který zužoval celé její tělo…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak se ti líbila 5. kapitola "Šlapeš si po štěstí"?

Líbila 86.8% (33)
Nelíbila 7.9% (3)
Nevím 5.3% (2)

Komentáře

1 wisty wisty | E-mail | Web | 26. prosince 2007 v 14:07 | Reagovat

á, to je teda koza, fakt! chudák Sirius! ale aspoň někdo odolá jeho psímu pohledu :)

p.s. nepodívlal by ses k nám na blog a nenechala nějakej komentář? díky :)

2 Melissa Melissa | Web | 26. prosince 2007 v 14:15 | Reagovat

to si ze mě děláš srandu..... hej dej je co nejdřív dohromady, víš jak je to smutný, když mu řekne, že s ním prostě být nemůže... teda nechce. hele prosím....smutně koukám..... dej je do hromady.

jinak k téhle kapitolce jako vždy skvělá, ale ten LM mě vážně štve. blondák jeden... doufám, že skončí u munga:-D

jo a taky doufám, že dáš happy end, protože tragedie nesnáším.

3 Anduel Anduel | Web | 26. prosince 2007 v 17:25 | Reagovat

souhlasím s Melissou, dej je co nejdřív dohromady!!!jinak...já mám teď psí oči...já jsme cvok, já to úplně prožívám s ní, prostě chci aby byli spolu, a ty polibky...aaa...to mi nemsíš dělat:( ale jinak to byla tak nádherná kapča! naprosto dokonalá a ani nevíš, jakou radsot si mi udělala, když jsem uviděla, že je tu další kapča! prostě jsem skákala do stropu, miluju to! a přidej co nejdřív prosím dalšííí!

a ano MOC SE  MI LÍBÍ!!!:-)

4 KiVi KiVi | Web | 26. prosince 2007 v 18:34 | Reagovat

to je truuubkaa tak to mohla aspoň zkusit :)) no já bych se teda přemluvat nenechávala:))

5 sweeLil sweeLil | E-mail | 27. prosince 2007 v 19:59 | Reagovat

Opět se ti povedlá super kapitolka, fakt super !

6 Jenny Jenny | Web | 27. prosince 2007 v 20:29 | Reagovat

Jeee užasná kapča...je to fakt povedený a skvěle napsaný, moc dobře se mi to čte...jdu na další

7 pantherka pantherka | E-mail | Web | 29. prosince 2007 v 12:45 | Reagovat

smekáááám :) Jdu se zahrabat :D

8 Sagitta Sagitta | 4. ledna 2008 v 15:08 | Reagovat

jj je dobrá ale smutná.Přece je nenecháš tahle trápit chudáky,doufám že si to sofie rozmyslí ale je to skvělý pokráčko

9 Pád´o - girl Pád´o - girl | E-mail | Web | 6. ledna 2008 v 19:12 | Reagovat

chudák Sirius! ale je to fakt dobře napsaný, takoví procítěný:)

10 luckily luckily | Web | 25. dubna 2008 v 17:31 | Reagovat

hezký, ale musí se dát co nejdříve dokupy...:) jinak moooc hezký...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama