Šlapeš si po štěstí - 3. kapitola

25. prosince 2007 v 21:02 | Nora van Hallen |  Šlapeš si po štěstí
Huráááá!!! Jásejte, křičte, tleskejte! Přináším vám třetí kapitolku ŠSPŠ. Ano, čtete dobře, překonala jsem svou lenost, kterou však také přkonala touha udělat vám radost (teda doufám, že vám ji tímto dělám) a přepsala jsem tuhle, sice krátkou, ale přece jen nějakou, kapitolku:)
Věnování: Pantherce, která jako první věděla, že Severuse hodím do jezera, takže právě proto je kapitolka věnována jí:) Doufám, že se bude líbit a neukamnuje mě za to:D
A teď už konec kecání a psaní a alou do čtení:)

"Lily" zvolala do společenské místnosti, ale jmenovanou nikde neviděla. Kašlala na to, že na ni ostatní civí, jako kdyby měla kolem krku omotaného hada a hrála s ním slovní fotbal. "Kde je Lily?" zeptala se nejblíže sedících páťáček.
"Myslím, že šla na hlídku," odpověděla jedna z nich.
"Kruci," šeptla naštvaně.
"kohopak hledáš, Evansová?" křikl na ni z druhé strany Sirius.
"Co je ti po tom," odsekla.
"Ale, ale. Včera jsme nebyli tak hnusní," poznamenal "mile" a přistoupil k ní.
"Včera není dnes," namítla pohotově a snažila se nevšímat si jeho očí, které tak zářily a úsměvu, kterému by neodolala ne jedna dívka.
"Ale vzpomínky nevymažeš," zubil se dál. Neschopna slova zamířila k otvoru v portrétu.
"Neutíkej mi zase!" zvolal za ní.
"Znáš nějaký způsob, jak mě zastavit?" osopila se na něj, aniž by se otočila. Jenže to, jak mu tím nahrála, si uvědomila příliš pozdě.
"Znám," přikývl vesele.
"Nepřibližuj se," varovala ho. Nedbal na její slova a za chvíli si už hleděli do očí z blízka.
"Snad mi nechceš namluvit, že jsi včera byla pod vlivem nějakého kouzla. Líbilo se ti to… a moc," zašeptal ji do ucha a pak jemně políbil na rty.
"Přestaň," zachraptěla, odstrčila ho a vydala se do prostor hradu.
Tma už pohltila celé pozemky, měsíc se pomalu blížil do úplňku o ozařoval chodby, temné a studené. Světlo sem pouštěla velká okna. A právě u jednoho stála Lily.
"Tady jsi," vyhrkla udýchaně Sofie.
""Cože?" nechápavě se otočila. "Sofie?"
"Lily… takhle už to nejde. Udělala jsem chybu, ale já ti chtěla jen pomoci," prosebně se na ni zadívala. "Můžeš mi prosím odpustit a být znovu má sestra?"
"Já… víš, mně jen dopálilo to, že jsi mi lhala. Asi jsem také neměla tak vyjíždět, bylo to přehnané… Takže, přátelé?" rudovláska natáhla k dívce ruku a ta ji vděčně a šťastně stiskla.
"Hele, nemohla by jsi tady už skončit? Potřebovala bych sesterskou radu," zeptala se a byla ráda, když Lily přikývla.
"Tak povídej," vyzvala ji na cestě do společenské místnosti. Sofie tedy začala vyprávět vše o osobě jménem Sirius Black.
"Co si o tom myslíš?" řekla nejistě, jakmile skončila.
Lily si dala s odpovědí pěkně načas, ale pak spustila: "Možná bys měla ještě chvíli, než se rozhodneš, jak dál, počkat. Bude lepší ho blíže poznat, až pak můžeš soudit"
Sofie se rozzářila. Po pravdě, čekala kázání, ale sestra ji mile překvapila.
"Lily, já… děkuju," vděčně ji objala. Došly do společenky, kde se rozloučily a šly spát.
---*---
Od té doby byly zase sestry a jejich pouto bylo silnější, než kdy dřív. Sofie se zlepšila ve škole a začala si více všímat Siriova chování, podle rady Lily.
Procházely se po zasněžených pozemcích a probíraly úkol z lektvarů, který dostala Sofie. Jejich pozornost upoutal hluk a skupinka žáků, stojících nedaleko jezera. Zamířily tam a snažily se dostat blíže k ději, který přihlížející evidentně velmi zaujal.
Na zemi ležel Severus Snape a kolem něj stáli Sirius Black, James Potter, Peter Pettegrew a kousek dál Remus Lupin. První dva jmenovaní svírali v rukách hůlky a mířili jimi na černovlasého kluka.
"Co to tu vyvádíte?" vykřikla naštvaně Lily. Až teď si dívek pobertové všimli. Jakešova ruka okamžitě vystřelila do rozježených vlasů a Sirius, dívající se na Sofii, nasadil sebevědomý výraz.
"Nazdar, Evansová. Tak kdy si na mně uděláš čas?" zeptal se Dvanácterák, ignorujíc první otázku.
"Na tebe bych si čas neudělala nikdy! Nechte ho na pokoji," odsekla Lily.
"Lily, pojď, stejně to nemá cenu," Sofie se snažila sestru odvést, ale snažení bylo marné.
"Ne, Sof, chtěla jsi Blacka poznat, tak tady to máš," odpověděla. Sofie se na ní vystrašeně podívala a pak vyhledala Siriuse. Ten vypadal velmi překvapeně.
"Evansová, vážně odejděte, nebo se chcete podívat, jak hodím Srabuse do jezera?" ozval se James.
"Opovaž se mu něco udělat!" varovala jej Lily.
"Sklapni, Evansová, nestojím o tvou pomoc," zasyčel ze země (had) Severus.
"Ty sklapni, Snape, máš pravdu, Lilinu pomoc nepotřebuješ, vystačíš si sám, jak vidím, co?" odvětila místo Lily Sofie a přistoupila k němu. Pak se skrčila a řekla: " Jamesi, počkej s tím házením do jezera, ještě tomu něco chybí. Pulírexo!" Snapeovi se začaly z pusy valit mýdlové bublinky, které postupně pokrývaly jeho tělo. "Už můžeš," dodala a vrátila se zpět vedle své sestry. Ta neskrývala pobavení. Vlastně všichni se teď buď váleli smíchy, nebo se pochechtávali jako Pobertové. Brýlatý chlapec pokrčil rameny, jedním mávnutím hůlky vznesl Srabuse do vzduchu a vedl jej za doprovodu svých kumpánů a fanoušků k jezeru. Tam ho hodil do "mírně" studené vody, ale jen kousek od břehu, protože si nikdo nebyl jistý zda umí Severus plavat. Zmítal se, co mohl, ale bylo to pramálo platné, protože chlad vody stejně ucítil. "To si vypiješ, Evansová!" prskal tak hlasitě, jak mu to bublinky dovolily.
"Samozřejmě," přikývla svatoušsky Sofie, chytla Lily za paži a společně odešly zpátky do hradu.
"Z toho bude průšvih," konstatovala Lily.
Ale stálo to za to, ne?" smála se černovláska.
"No, já nevím - "
"Lily Evansová! vždyť on o tvůj soucit nestojí, chápeš to?"
"Vždyť už nic neříkám"
"Půjdeme na večeři? Už je čas," navrhla Sofie, když se za okny hradu začalo stmívat.
"Jasně," přikývla Lily a za chvíli už vstupovaly do Velké síně, která byla zaplněna hladovými žáky.
"Sofie, s těmi lektvary ti pomůžu, když budeš chtít," nabídla se rudovláska, jakmile si nandala jídlo.
Jo, byla bych moc ráda, protože lektvary mi vůbec nejdou" přikývla.
"Páni, Evansová, musím tě pochválit, Srabu konečně poznal význam slova 'koupel'" přihnali se k nim Poberti v čele s Jamesem Potterem.
"No, bylo na čase," pokrčila rameny Sofie.
"Sofie, jdu do společenky, uvidíme se tam," Lily se zvedla a odešla z Velké síně. Oslovená zmateně zavrtěla hlavou.
"Teda Dvanácteráku, ona před tebou utíká! Asi to mají v rodině" řekl pobaveně Black a přitom hodil pohledem po Sofii.
"Sklapni, nic o tom nevíš," okřikla ho.
"Proč teda odešla?" vyzvídal James.
"Měl by sis to zjisti sám," mrkla na něj. Sama se také zvedla a za nechápavých pohledů Pobertů odešla.
Procházela tichými chodbami a hlavou jí hýřila spousta myšlenek. Kašlala na čas, který si z lidí zase dělal blázny, jen chodila sem a tam. Byla šťastná, že už s Lily není pohádaná, až teď si uvědomila, co pro ni znamená. Pokaždé jí mohla cokoliv říct, aniž by se bála odpovědi nebo odsouzení.
Do mysli ji vplul ten krásný černovlasý kluk, který ji udělal v hlavě a hlavně citech pěkný nepořádek. Doteď byla schopná se se vším takovým vypořádat, ale jakmile poznala jeho… Co k němu tedy doopravdy cítí? Je to náklonnost? Přátelství? Či snad láska? Ne, to není možné. Od té doby, co se rozešla s Thomasem se rozhodla si tyhle city nepřipouštět. Tak co to s ní ten Black krucinál dělá? Jak už Lily řekla, nejela sem za klukama, ale za učením! Nemůže jí takhle plést hlavu. Rodiče by ji nejspíš uškrtili, kdyby se dozvěděli, že tady má přítele. Proč nic nemůže být jednoduché, tak jako si nalít mléko do sklenice? Proč se ta sklenice musí rozbít?
'Nemůžu s ním být, i kdyby byl jiný. Znám ho chvíli, ale je to Sirius Black. Bradavický Tasanova, který se otočí za každou sukní, která kolem něj projde. S každou si chce jen užít, pak ji odhodí a je mu ukradené, jak se ta dotyčná cítí. Ne, já tohle nechci prožít. Nechci se znovu zmýlit. Nikdo se nedozví, jak jsem Thomase milovala a on si pak našel jinou, nikdo se nedozví, jak jsem se cítila a taky nikomu už nebudu lásku opětovat. Tohle není pro mě. Dříve bylo, teď už ne. Sirius nedokáže milovat, neví, co znamená láska, co obsahuje. Není jako James, ten Lily miluje, ale svého nejlepšího kamaráda to nikdy nenaučí, i kdyby se snažil sebevíc' s těmito myšlenkami odešla do společenské místnosti a posléze do ložnice, kde si bez pomoci Lily dodělala úkol do lektvarů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak se ti líbila 3. kapitola "Šlapeš si po štěstí"?

Líbila 80% (36)
Nelíbila 6.7% (3)
Nevím 13.3% (6)

Komentáře

1 sweeLil sweeLil | E-mail | 25. prosince 2007 v 22:16 | Reagovat

To byo smutný:-( když si to sním takhle rozmyslela,doufám že je spolu nakonec dáš zase doromady:-)

2 Anduel Anduel | Web | 26. prosince 2007 v 10:54 | Reagovat

to doufám taky:( ale jinak naprosto skvělá kapča, jsem ráda, že se usmířila s lily...:)

3 Melissa Melissa | Web | 26. prosince 2007 v 13:46 | Reagovat

usmíření s Lily jsem čekala:-D ale to hození do jezera bylo perfektní, páni si nedokážu předtavit, že se koupu v jezeře a kolem mě plno sněhu... brrr by se ze mě stal spíš kus ledu:-D bezva jdu hned na další

4 pantherka pantherka | Web | 27. prosince 2007 v 12:55 | Reagovat

páni :DDD Teda to je super! Jse to kapitolu od kapitoly lepší a lepší!!! A to PUlírexo!!! Jejda, já sem se zase zcvokla! ÚŽASNÝ! A pangalakticky megacloumaví :DDD

5 Jenny Jenny | Web | 27. prosince 2007 v 20:17 | Reagovat

To bylo naprosto skvělý!! Ty jo...musim dál!

6 Pád´o - girl Pád´o - girl | E-mail | Web | 3. ledna 2008 v 22:48 | Reagovat

teda je to fakt supr, krásně napsaný!!!!

7 Sagitta Sagitta | 4. ledna 2008 v 14:31 | Reagovat

Teda docela to napínáš a to se mi líbí :o) je to hezky napsaný a zajímavý...Super!

8 luckily luckily | Web | 25. dubna 2008 v 16:40 | Reagovat

hezká kapitolka a to jak Sofie pomohla Pobertům "umýt" Srabuse, to bylo hustý!!! a na závěr ty její myšlenky, no prostě paráda!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama