Šlapeš si po štěstí - 2. kapitola

15. prosince 2007 v 20:05 | Nora van Hallen |  Šlapeš si po štěstí
Konečně po dloooooouhé době přidávám další kapitolku. Chtěla bych ji věnovat všem, kteří to čekání vydrželi a přečkali ve zdraví, ale hlavně dalšímu spřátelenému blogu a to blogu C.ind.ere.lly. Takže, samozřejmě, až po tom co si přečtete tuhle kapitolku, utíkejte klinout na odkaz a psát další komentíky, které majitelku blogu zaručeně potěší (ale jen ty kladné, jasný?)
A teď už konec řečí a šup, šup na povídku:)

"Co je s Potterem?" nechápala Lily, když kolem nich Poberti prošli a jen je pozdravili kývnutím hlavy.
"Nemám ponětí" zavrtěla Sofie hlavou a musela se držet, aby nevyprskla smíchy. V duchu Jamese chválila za snahu.
"Je divnej"
"Třeba si uvědomil, že takhle tě dostane snadněji,"
"Ha, tak to se přepočítal, chlapeček, nic nebude" prskla Lily, ale Sofie si všimla, že tón jejího hlasu nebyl zrovna dvakrát přesvědčivý.
---*---
Sofie se pro jistotu na celé sobotní odpoledne vytratila ze společenské místnosti, aby Lily nedostala možnost schůzku odvolat.
"Neboj, budu se chovat slušně," sliboval James, když stáli kousek od knihovny.
"Fajn, tak zlom vaz," popřála mu Sofie a pomalu odcházela.
"Díky, Sofie" uslyšela za sebou ještě, než zahnula za roh.
---*---
"Sofie Evansová!" křičel někdo ze společenské místnosti. Sofie se nahoře v ložnici bolestně ušklíbla. "Tak kde je?" Raději se zvedla a sešla po chodech dolů.
"Lily, co tady tak křičíš?" zeptala se svatoušky.
"Nehraj to na mně! Proč jsi tam poslala toho… toho… grr… já ani nevím, jak ho nazvat!" zuřila. Sledovala je celá společenská místnost, všechny Poberty nevyjímaje.
"Já-"
"Myslela jsem, že ses změnila, že se chceš vážně zlepšit, ale slečinka ne, ona si vzala do hlavičky, že bude vtipná! A víš co ti řeknu? Vůbec to nebylo vtipný! Nepleť se do mýho života, jasný?!"
Sofie na svou starší sestru hleděla poněkud vystrašeně. Nevěděla, že bude tak naštvaná a zdálo se jí, že v jejích očích se lesknou slzy.
"Lily, já ti chtěla pomoct" šeptla, ale rudovláska ji slyšela.
"Pomoct, jo? A jako proč?" křičela dál.
"Když jsi mi o Jamesovi vyprávěla dřív, bylo vidět, že ho moc nemusíš, ale když jsi o něm mluvila teď-"
"Víš co, Sofie, raději mlč. Měla's pravdu, tady vůbec nemáš co dělat, bylo ti líp na staré škole"
"Lily, co to vykládáš, mně se tu líbí a-"
"Dej mi pokoj, nechápu, proč jsem se snažila ti pomoci, když na mně děláš takový podraz," Lily proběhla kolem Sofie a pak už jen slyšeli, jak zabouchla dveře od ložnice.
"Na co tak koukáte?" vyjela na pár lidí, kteří na ni stále hleděli.
"Sofie, je mi to líto. Tentokrát jsem vážně nic neudělal. Když mě uviděla, začala řádit jako pominutá. Promiň," omlouval se smutným hlasem James. Ale Sofie se beze slova otočila a vyběhla ze společenky ven.
Teď už se nesnažila nic skrývat. Z očí se jí řinuly potoky slz. Utíkala, co jí nohy stačily. Plíce se dožadovaly vzduchu, ale ona jakoby si tím chtěla ublížit…
Když se konečně zastavila, někde ve sklepení, sedla si vyčerpaně na zem. Proč byla tak hloupá a udělala to? Mohlo jí dojít, jak se Lily zachová. Smutně si hrála s koženým náramkem, který nosil přívěsek s písmenem S. Měly ho stejný, Lily tam měla L. I když se hádaly, nikdy na sebe nedaly dopustit. Přece jen je spojovala skutečnost, že jsou čarodějky - jako jediné z rodiny.
'Měla bych se vrátit' vzpomněla si po nějaké době smutnění a přemýšlení. Ve společenské místnosti už nikdo nebyl. Nechtělo se jí spát, posadila se ke krbu a pozorovala poskakující plamínky.
---*---
"Sofie-" zastavil ji Potter, když vycházela z učebny přeměňování.
"Co je?" zeptala se nevrle. "Tady nemáš být, nemáte náhodou hodinu na druhé straně hradu?"
"Potřebuju s tebou mluvit-"
"Hele, ty za nic nemůžeš, nejsi jasnovidec, nevěděl jsi, jak se Lily zachová"
"To ne, ale-"
"Tak se tím dál netrap a užívej života," bez okolků odešla a nechala tam zaraženého Jamese stát, dokud ho neokřikla profesorka McGonagallová.
---*---
Seděla v koutě místnosti a četla si knihu. I když to byly čtyři dny, co se s Lily pohádaly, plnila své úkoly a pilně se učila, už to brala jako samozřejmost.
Rudovlasá dívka seděla u krbu a něco si horlivě zapisovala. Sofie se na ni sem tam smutně podívala. Obě dvě byly tvrdohlavé a nechtěly se omluvit.
V druhém koutě trůnili Záškodníci.
"Ježiši, ony se snad neusmíří," zavrtěl nervózně hlavou jeden z nich.
"Nech je být. Vždyť znáš ženský a ještě bys to od Evansový schytal, uklidňoval ho Tichošlápek.
"A od který?" nechápal Dvanácterák.
"Od Lily"
"Ne, to nejde, musím zakročit, nevydržel a šel přímo do jámy lvové.
"Evansová, můžu s tebou mluvit?" zeptal se, když stál u již zmíněné dívky.
"Ne," odsekla, aniž by zvedla hlavu od pergamenu.
"Sofie ale za nic nemůže," nevzdával se.
"Jasně, chceš mi říct, že zapomněla dojít. Ty ses tam náhodou objevil a ona pak náhodou věděla, o čem mluvím?"
"Ne, ale-"
"Nepleť se do toho, Pottere a dej mi laskavě pokoj" odbyla ho rázně.
Sofie to vše pozorovala z povzdálí a až teď se rozhodla zakročit.
"Jamesi, kašli na to, pojď," chytla ho za loket a odvlekla zpět mezi jeho přátele.
"Proč jsi to udělala? Chtěl jsem vás usmířit," bránil se James.
"Já vím a jsem ti za to vděčná, ale tohle si musíme vyřešit samy," odvětila tiše.
James si povzdychl a odešel do chlapeckých ložnic. Sofie zakroutila hlavou a šla si dočíst zadanou kapitolu lektvarů.
---*---
Následující den se snažila vymyslet, jak by se s Lily usmířila, ale nic kloudného nevymyslela. Kromě omluvy, samozřejmě. Po chodbách chodila jako tělo bez duše. Stále do někoho vrážela, jednou jí dokonce spadly knížky.
"Evansová! Dávej přece pozor!" vykřikl ten, který měl t čest se s ní srazit. Sirius Black, nečekaně.
"Promiň," omluvila se nepřítomně při sbírání svých věcí. Chtěla vejít otvorem v portrétu, když ji chytl za ruku.
"Co se děje?" vyzvídal.
"Nic, pusť mě"
"No tak, nebuď jako tvá sestra"
"Blacku, říkám, pusť mě" už po druhé se mu snažila vysmeknout, ale byl silnější.
"Nepustím, dokud mi nepovíš, proč jsi celý den jako bez života"
"Odkdy zrovna tebe zajímají druzí?"
"Odjakživa, tak to vyklop"
"Ale… no dobře," rezignovaně sklopila oči. "já nevím, jak se usmířit s lily, ona mě nebude poslouchat, myslí si, že jsem ji zradila," oči se jí zalily slzami, které začaly stékat po tváři. Sirius neotálel a objal ji. Pevně a přátelsky."Když já viděla, že má Jamese také ráda, akorát si to nechtěla přiznat. Tak jsem myslela, že bych ji mohla trochu postrčit," plakala dál, hladil ji po vlasech a přemýšlel, jak spravit tuhle situaci.
"Přejde jí to, uvidíš, pak bude všechno dobrý," konejšil ji.
"Přejde… Ale kdy?" zvedla k němu uplakané oči. Na tuhle otázku odpovědět nemohl… nevěděl, co říct.
"Víš, že ti to sluší, když pláčeš?" zvolil svou taktiku a zářivě se usmál.
"Tím chceš říct, že mám brečet pořád?"
"Kdyby to bylo na mém rameni…" zašeptal. Sofie se nesnažila skrýt své překvapení.Sklonil se k ní a pohladil po mokré tváři, pak zlehka políbil.
"Thomas by neměl radost," poznamenala postava vystupující ze stínu.
"Lily!" vyjekla Sofie, "O čem to mluvíš?"
"Thomas Ford, pamatuješ si na něj vůbec? Dovol, abych ti připomněla, Thomas Ford je tvůj přítel"
"Lily-" koktala zmateně, ale…
"Kdo?" přerušil ji Sirius. "Přítel?"
"Siriusi, počkej, já-" snažila se Tichošlápka zastavit, ale marně, odešel neznámo kam…
"Tak ti teda pěkně děkuju," otočila se vztekle na Lily.
"Vždyť bys mu ublížila! To si ani on nezaslouží!" odsekla.
"Myslíš si… vážně si myslíš, že jsem taková mrcha, abych se nechala políbit, kdybych měla kluka? Jestli ano, tak tě potom hrozně lituji a mimochodem, ten, kdo ubližuje nejsem já, ale ty. Měla by sis udělat jasno ve svých citech, protože mně nenamluvíš, že Jamese nemiluješ, jen si to nechceš přiznat," nechala tam zaraženou lily stát a vydala se najít "ztracené štěně" (pes bude až v dospělosti:D)
Po půl hodině hledání, kdy prolezla všechny učebny, ve kterých si myslela, že by mohl být, se vrátila zpět do věže. Seděl v křesle u krbu. Nepřitomně hleděl do plamenů a své kamarády vůbec nevnímal. Ale jakmile si Sofie všiml, vstal a zamířil do chlapeckých ložnic.
Dívka se rozhodla pro radikální řešení. "Jamesi, mohl bys, prosím, zajít pro Siriuse? Potřebuju s ním mluvit, naléhavě" brýlatý chlapec přikývl a za chvíli už za sebou vedl nebo spíše táhl Siriuse.
"Co chceš," vyprskl na ni.
"Mluvit s tebou," odpověděla klidně.
"Fajn, poslouchám," pokrčil rameny a jeho oči říkaly "Pohni, jelikož na tebe nemám celou noc"
"Nešlo by to někde… v soukromí?" zeptala se nejistě. Sirius přikývl a odvedl dívku do učebny, ne moc vzdálené od nebelvírské věže.
"Thomas Ford, kluk, se kterým jsem chodila asi rok, mi minulý měsíc napsal, že se mnou končí, jelikož si našel jinou. Lily o tom neví, protože jsem ji nechtěla zatěžovat. To je vše. Neměl jsi důvod se naštvat," objasnila.
"Takže ni kým nechodíš?" ujišťoval se Sirius.
"Absolutně s nikým," přitakala.
"Já jsem tupec," řekl a sklonil hlavu do dlaní, opírajíc se o zeď.Sofie k němu přistoupila a prohrábla mu vlasy. "Nejsi" zašeptala mu do ucha. Sirius se na ni zničeně podíval a lak dychtivě políbil.Rukama ho přitiskla ke zdi a rozepínala bílou košili. Tichošlápek nebyl pozadu.Vyhrnoval červené tričko a stále ji líbal.
Z chodby se ozvaly kroky.
"Filch," vyjekla tiše. Přitiskl ruku na její ústa a zvědavě sledoval dveře.
"Je pryč," poznamenal a znovu dívku políbil.
"Ale… co když… co když nás chytí" říkala mezi polibky, což dá, uznejte sami, docela práci.
"Neboj," uklidňoval ji.
"Ne, Siriusi, to nejde," odstrčila ho, vyběhla ven z učebny a zamířila do ložnice. Neuměla si své chování vysvětlit…
---*---
Celý následující den se snažila Siriusovi vyhýbat. Jelikož měli více hodin a přestávku prakticky jen na oběd, docela se jí dařilo. Jenže pak přišla večeře a obávaný návrat do společenské místnosti, kde zajisté budou i Záškodníci. Seděli jako obvykle u krbu a něčemu se hlasitě smáli.
Pak do Sofie někdo vrazil. Není divu, stála kousek od otvoru. Vylekaně se otočila a spatřila lily.
"Promiň," omluvila se rudovláska.
"To nic, já tu stála jak tvrdý y," mávla rukou. Lily přikývla a zamířila do volného křesla. Sofie si povzdechla a vydala se k ložnicím, rozhodla se, že ukoly udělá tam. Před schody ji však zastoupil cestu Tichošlápek.
"Sofie, můžu s tebou mluvit?" tázal se naléhavě. (tam každý s každým potřebuje mluvit, ale já za to vlastně vůbec nezodpovídám:D)
"Ne, máme hodně úkolů," odpověděla vyhýbavě. "Musím je dodělat"
"Hmm… Tak fajn," pokrčil rameny a za chvíli už se bavil s Jamesem. Sofie se otočila a schody brala po dvou. Lehla si na postel a zkoušela si uspořádat myšlenky. To, jak se srazila s Lily… Sirius… Za pár minut jí všechno došlo. Vstala a z pokoje se vyřítila jako neřízená střela.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak se ti líbila 2. kapitola "Šlapeš si po štěstí"?

Líbila
Nelíbila
Nevím

Komentáře

1 pantherka pantherka | E-mail | Web | 16. prosince 2007 v 10:44 | Reagovat

super :))) Je to čím dál tím lepší, opravdu...měla bych jen jednu výhradu, ale to neni nic důležitýho...že dycky se na ní Sirius naštve nebo ona něco porcede, a to za jedinou kapitolu, je to zvláštní :DDD Ale to neřeš. Bylo to skvělý!!! Normálně mě Lily začíná být nesympatická a chudák James! Koukej napsat rychle další, jinak si mě nepřej!!!

A za těch 10 komentářů tě asi zabiju!!! :)

2 KiVi KiVi | Web | 16. prosince 2007 v 14:14 | Reagovat

to byla nádherná kapitola! takže se nám Siri zamiloval??? To je supeer těšim se mrtě na další... takže říkám lidi přidávejte komenty jak zběsilý!!!

3 jjjjj jjjjj | 16. prosince 2007 v 19:42 | Reagovat

je to super taky si myslim lidi přidávejte

4 janča janča | 16. prosince 2007 v 19:50 | Reagovat

je to super ale ty komentáře bx jste vážně měli posílat

5 Zub_aTka Zub_aTka | Web | 16. prosince 2007 v 20:23 | Reagovat

moc, pekne...snad se podari splnit limit xD to cekani je strasny...x) O.o

6 Anduel Anduel | Web | 18. prosince 2007 v 16:38 | Reagovat

moc se omlouvám, že píšu komentář až teď, ale prakticky jsem skoro vůbec nebyla  na netu...všichni profesoři se zbláznili a já nemám na nic čas...jééé promiň za mý vykecávání:(

tak ale teď ke kapče byla naprosto úžasná, jen trošinku smutnější...:) no já jsem prostě na happy endovky:-) tak doufám, že mě nezklameš a jinak sirius...jééé:)

7 Melissa Melissa | Web | 19. prosince 2007 v 14:34 | Reagovat

Fíha tak..... tak tohle je super téma...... je to perfektní kapitola a samo, že i celá povídka.

Jo nechtěla by jsi spřátelit????? jestli jo pisni mi kdyžtak na icq:353117898

8 mynamesm mynamesm | 21. prosince 2007 v 19:52 | Reagovat

aaaa jaaa sa tesim na dalisu toto je supeeer

9 Pád´o - girl Pád´o - girl | E-mail | Web | 3. ledna 2008 v 21:45 | Reagovat

hezký!!!!

10 Sagitta Sagitta | 4. ledna 2008 v 14:15 | Reagovat

Super!fakt hezký!

11 luckily luckily | Web | 25. dubna 2008 v 16:28 | Reagovat

hezoučká kapča...:)))) Sofie se mi líbí čím dál tím víc!!:))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama