Šlapeš si po štěstí - 10. kapitola

30. prosince 2007 v 19:03 | Nora van Hallen |  Šlapeš si po štěstí
10. kapitolka, jásejte, jushejte, blahopřejte, čtěte!!!!

Nemohla tomu uvěřit. Proč byla tak hloupá? Proč mu dala šanci? Proč? A proč ji tohle všechno vlastně tak mrzí? Vždyť lily přesvědčovala o tom, že se chce bavit… nechtěla si přiznat, že by ji Sirius mohl ublížit. A on ji ublížil. A tím nejhorším způsobem, jakým jen mohl. Ponížil ji.
Procházela se temným hradem. Nevnímala čas, chlad, nic. Jen ten nehorázný smutek, který ne a ne ji opustit. Milovala ho? Tak jako další tady na škole? Ne… to není možné…
Když se vrátila do dívčí ložnice, mohlo být něco kolem páté ráno. Sama se divila tomu, že ji někdo neodhalil. Vyčerpaně lehla na postel. Neschopna pláče, jen nepřítomně hleděla do stropu a po pár minutách propadla spánku.
Jakmile se probrala, koukla na mudlovský budík, který ukazoval deset hodin.
Cože? Deset? Ježiši, vždyť já zaspala vyučování! Lily mě zabije… Urychleně se vyhrabala z postele, a pak si všimla, že než šla spát vůbec se nepřevlékla. Tiše zaúpěla, trochu se upravila, popadla tašku s věcmi a rychlostí blesku vpadla do společenské místnosti.
"Sofie?" vyjekla překvapeně Lily.
"Eh… Ahoj Lily," pozdravila.
"Propána, Sofie, co se stalo?" Lily na ni starostlivě hleděla.
"Nic, co by se mělo stát," odsekla. "Promiň, zaspala jsem, musím na vyučování"
"Ale to přece dneska odpadlo, ředitel to říkal na snídani, profesoři mají nějakou důležitou poradu," oznámila.
"Aha…" přikývla. Znovu na ni padl smutek.
"Sofie, jsi v pohodě?" přišel k nim James. Sofie se na něj vyděšeně podívala.
"Proč by neměla být v pohodě?" nechápala Lily.
"Já… no… jen se ptám… Prostě, jak se má a tak," koktal zmateně James.
Mám se fajn, dík za optání, omluvte mě," Sofie se otočila a odešla otvorem v portrétu. Věděla přesně, kam má namířený. Knihovna. Teď už útočiště nejen Lily, ale i její. Naštěstí tam bylo jen pár mladších studentů. Vzala svou oblíbenou knihu, sedla si co nejvíce do kouta a začetla se do ní. Jenže bohužel ji nemohla věnovat moc velkou pozornost. Pořád přemýšlela nad Siriusem. Co ho vedlo k tomu, aby tohle udělal? Nemohla nic vymyslet… Krom toho, že je opravdu sukničkář a jednoduše to s jednou dívkou nevydržel…
"Sofie?" vyplašeně zvedla oči a spatřila ho.
Beze slova položila knihu, zvedla se a zamířila k východu. "Sofie, počkej, musím s tebou mluvit," nenechal se odbýt a spěchal za ní.
"Já se s tebou nemám o čem bavit," otočila se na něj, věnovala mu poslední pohled a pak mu před očima práskla dveřmi…
---*---
"Cože udělal?" Lily na Jamese nevěřícně vykulila oči. James smutně přikývl. "Ten parchant," vyprskla.
"Lily, ho to mrzí. Když přišel, byl úplně vyřízený, ještě nikdy jsem ho takhle neviděl, pak celou noc nespal," zkoušel hájit svého kamaráda, i když věděl, že rozzuřenou Lily to moc nezklidní.
"Pottere, nezastávej se ho," naštvaně vstala a vydala se hledat svou sestru. Určitě potřebovala podpořit. Musela na tom být opravdu zle. Potkala ji, když černovláska mířila zpátky do věže.
"Sofie," vydechla soucitně.
"Lily, co tady děláš," řekla tiše a hleděla přitom do země.
"Já… Potter mi řekl o Blackovi," odpověděla.
"Tak jen do toho, klidně řekni, že jsi mě varovala a že si za to můžu sama"
"Cože? Ne, já ti chci pomoc, nic ti vyčítat nebudu!" sestersky ji objala a za pár sekund už slyšela, jak dívka pláče. "Spolu to překonáme, uvidíš," konejšila ji a hladila po vlasech.
Sofie sebou trhla, jelikož si uvědomila, že větu, kterou řekla Lily slyšela už dříve od někoho jiného. Od Siriuse, tenkrát na pozemcích, když ji zasypával sněhem. Do očí se ji nahrnula další vlna slz.
"No tak, už neplač," přemlouvala ji Lily. "Pojď, jdeme na oběd, co říkáš?"
Myšlenka na jídlo sice Sofii nezvedla náladu, ale přece jen přikývla.
"Sněž už něco," naléhala Lily. Seděly na konci nehelvítského stolu. Sofie se jídla, které měla na talíři ani nedotkla, jen hleděla do prázdna.
"Nemám hlad," zabručela.
"Něco sníst musíš…"
"Nemám hlad, Lily, jasný?"
"Ahojte holky," vedle Lily se posadil James. Trošku soucitně se podíval na Sofii. Ta mu pohled oplatila, ale snažila se trošku usmát. Siriuse nikde neviděla. Vlastně ho ani vidět nechtěla. Remus se posadil poblíž Jamese a o něčem horlivě diskutoval s Peterem, který vypadal, jak troll, zřejmě se pokoušel přijít na kloub tomu, co Remus vypráví.
"Nazdar, Pottere," ušklíbla se Lily. "Kdepak máš toho svýho povedeného kamarádíčka?"
"No… ehm… nemám tušení, někam se vypařil," zarazil se James. Sofie otráveně popadla vidličku a jelikož nevěděla co s čím, pustila se do jídla. Po chvíli se u nich někdo zastavil. Ani se neobtěžovala zvedat hlavu. Bylo jí úplně jedno, kdo to je. Jenže pak se ozval Liliin naštvaný hlas.
"Co tu k sakru chceš?"
"Nevyjížděj na mně hned, Evansová," odsekl.
"Já na tebe budu vyjíždět jak chci, Blacku a teď vypadni"
"Nikam nepůjdu, dokud si nepromluvím s tvou sestrou," Sofie na něj upřela oči. A pak pohled stočila zpět k talíři.
"Vypadni, Blacku"
"Jamesi, mohl bys prosím říct tady té slečně, že nikam nepůjdu, dokud si nepromluvím se Sofií?" James se zatvářil, jakoby snědl citrón, ale nic neříkal.
Sofie se s prásknutím příboru zvedla a zamířila pryč z Velké síně za překvapených pohledů všech přítomných. Nebylo zvykem, aby Sirius Black běhal za smutnými děvčaty. Jindy mu bylo úplně jedno, co cítí ta, se kterou se rozešel. Dnes ovšem ne…
"Počkej!" zakřičel za ní, ale nedbala na to a šla dál. "Sofie! Prosím…" dívka se zastavila a vzorově se otočila. "Já…" vydechl těžce. "Promiň, nezlob se, já vím, že mě zřejmě už nechceš ani vidět a vůbec se nedivím. Vlastně bych teď měl říct něco na svou obhajobu, ale nic takového v tomhle případě neexistuje. Udělal jsem hroznou blbost a nejradši bych si za to nafackoval, kdybych měl odvahu, přemýšlel jsem, že poprosím Jamese, ale ten raději šikanuje Srabuse. Plácám hlouposti, Sofie, nikdy by mě nenapadlo, že něco takového budu dělat, že se budu omlouvat, ale já se ti chci omluvit, strašně moc se ti omlouvám" dohromady jeho řeč nedávala vůbec smysl. Ale byl rád, že ze sebe dostal alespoň něco.
"Neplýtvej slovy, jdi si za tou mrzimorskou, ta z toho bude mít větší radost, než já," zašeptala.
"Ale já chci být s tebou," odpověděl.
"Vážně? Žes to včera ale bravurně dokázal!" zase se jí leskly oči. Divila se, že ještě může brečet, vzhledem k tomu, kolik slz už vypustila.
"Moc mě to mrzí," smutně sklonil hlavu.
"Tak už se tím netrap, nikdo o to nestojí, sbohem," otočila se a odešla na pozemky, které byly pokryté sněhem. Opřela se o velký strom a zavřela oči.
"Ale copak? Princeznička je zklamaná?" poznamenal uštěpačně Malfoy. Sofie se lekla, jelikož nikoho neslyšela přicházet.
"Odejdi, Malfoyi," opáčila.
"Takže už tě Black odkopl, což?"
"Nech mě být!"
"Já tě varoval"
"Malfoyi, VYPADNI!"
"Tak se nerozčiluj, Evansová"
Sofie se vztekle otočila a rychlým krokem odešla zpět do hradu. Ve společenské místnosti sebou nasupeně švihla do křesla. Vytáhla si úkoly a začala je vypracovávat.
"Ale Evansová, jen jedno rande, prosím," ozvalo se od portrétu.
"Ani mě nehne, Pottere!"
¨"Co mám udělat pro to, abys svolila?"
Lily vyčerpaně padla na vedlejší křeslo. "Sofie, zachraň mě před ním"
"Tak s ním na jedno rande jdi," usmála se na ni nuceně. Právě neměla náladu na nějaký vybavování se.
"Myslíš, že bych měla?" znejistěla rudovláska.
"Samozřejmě," přikývla Sofie.
Lily se kousla do rtu a zamířila k brýlatému chlapci, stojícímu stále u otvoru v portrétu. James se zatvářil nadšeně, sledoval, jak Lily vybíhá schody do ložnice a o deset minut později už spolu ze společenky.
A přesně ten večer se dala Lily s Jamesem dohromady. Od té doby spolu trávili všechen volný čas. Sofie se rozhodla, že se z rozchodu se Siriuse vzchopí a zaměří se více na učení. Což ji procházelo. Dokonce se začala těšit na Vánoce, které měly nastat za pár dní. Posmutněle vzpomínala na to, jak Tichošlápkovi vymýšlela vánoční dárek, který ovšem nikdy nekoupila.
---*---
"Vánoce!! Sofie, vstávej!" ucítila, jak na její postel někdo padá.
"Nech mě spát," zabručela a převrátila se na druhý bok.
"Přestaň a pojď si rozbalit dárky," podle hlasu poznala, že ten, kdo na ni mluví je Lily.
"Co tady děláš? Máš ložnici jinde, ne?" vyptávala se, zatímco se ztěžka vyhrabávala z teploučké peřiny.
"A nechat si ujít Vánoce se svou sestrou? Mimochodem, moc ti děkuju za úžasnou knížku a nádhernou sponu do vlasů" zatřepala hlavou, aby Sofie jasně viděla, že dárek slouží dobře.
"No, já bych spíše řekla, že jsi chtěla být s Potterem," uštěpačně se ušklíbla a vrhla se na dárky. Od rodičů dostala nějaké oblečení, které, jak se dozvěděla je mnohem lepší, než to, co dostala Lily. "Páni, Lily, to je bezvadný, moc ti děkuju!" zapištěla, když spatřila knížku s názvem Nebezpečná magická stvoření. "To je prostě skvělý," nadšeně sestru objala.
"Není zač, vím, jak máš tohle téma ráda" zasmála se Lily. "Ale máš tam ještě jeden dárek. A ten ode mě není," prstem ukázala na malinkatou krabičku, ležící skoro pod postelí. Sofie ji zvědavě popadla.Krabičku otevřela a z ní vypadl náhrdelník. Byl kožený se stříbrným přívěškem a tyrkysovým kamínkem uvnitř.
"Máš tu i vzkaz," poznamenala Lily.
Sofie zvedla úzký papírek, jehož nápis hlásal: Miluju tě, věř mi…
"Od koho je?" vyzvídala.
"Nemám tušení, není tu podpis," zavrtěla hlavou. Lily si útržek přečetla.
"Já bych možná věděla…"
Sofií se hlavou honily zmatené myšlenky. Pohrávala si s náhrdelníkem a přemýšlela. Opravdu je od toho, od koho si myslela, že je?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Melissa Melissa | Web | 30. prosince 2007 v 19:16 | Reagovat

krááááása, i když jsem nečekala, že v době sestřina žalu bude lil chodit s jamesem ale skvělé... jako vždy ... no doufám, že te náhrdelník je od toho od koho si myslím.....už se zase těším na další tako dej se dopáce:-D

2 sweeLil sweeLil | E-mail | 30. prosince 2007 v 19:41 | Reagovat

Juj suprový, zase taková poklidnější kapitolka

3 C.ind.ere.lla C.ind.ere.lla | Web | 30. prosince 2007 v 19:59 | Reagovat

teda to bylo rychlost, jsem ráda, že je tu další kapča, a zase krásná, tak snad bude pokráčko stejně rychle

4 wisty wisty | E-mail | Web | 30. prosince 2007 v 22:38 | Reagovat

áá, fakt super!!! se ti to zas mooc povedlo!!! jako obvykle;) tak zase rychle další!!!

5 KiVi KiVi | Web | 30. prosince 2007 v 23:45 | Reagovat

skvělý!! no a jestli jí to nedojde tak je úplně blbá:D

6 Kájík Kájík | 31. prosince 2007 v 13:21 | Reagovat

super už se těšmna další kapitolu

7 maure maure | 1. ledna 2008 v 11:17 | Reagovat

Super... Jenom jí to dochází tak trochu pozdě :)

8 Ginny Potter Ginny Potter | E-mail | Web | 1. ledna 2008 v 14:35 | Reagovat

nádhera ..rýchlo dalšiu

9 barbora barbora | 1. ledna 2008 v 15:44 | Reagovat

uplne skvela poviedka:D aj kapitola:D

10 Nora van Hallen Nora van Hallen | Web | 1. ledna 2008 v 16:18 | Reagovat

Moc vám všem děkuju za krásný komentáře, nečekala:) Už píšu další kapitolu, ale blog.cz stávkuje, takže nevím, zda se mi to sem podaří přidat. Doufejme, že ano:) A ještě jednou moc děkuju:)

11 Sagitta Sagitta | 4. ledna 2008 v 16:39 | Reagovat

doufám že se ten jejich vztah nák dobře vyvrbí no to se ale uvidí a samo si to hezky napsala, zvlášt tu větu na tom papírku..kdybych  to dostala já tak bych asi překvapením začla koktat :D

12 luckily luckily | Web | 25. dubna 2008 v 18:23 | Reagovat

že je to od Siriho??? to je uplně bombastická kapča a ta Siriho omluva...:)) hezké..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama