Propast mezi dvěma světy 4.

6. prosince 2007 v 20:07 | Nora van Hallen |  Propast mezi dvěma světy
Konečně jsem přepsala poslední kapitolku. Ano, poslední, zklamala jsem, co? ale raději skončit dříve, než, jak já se znám, vůbec. Tohle se mi stalo s jednou kapitolovkou, která měla 18 nebo 19 kapitol a já do toho byla tak zamotaná, že jsem si to před každým obnovením musela znovu CELÝ číst.
Tuhle kapitolku chci věnovat novému spřátelenému blogu, který patří skvělé povídkářce jménem Stania. Hrozně moc se mi líbí její povídka "Lily a James aneb z nenávisti láska". Moc děkuji za spřátelení:)
Stania
Takže a o poslední, co vás porposím by bylo pořádnéé komentování, jasné??:) A teď už nebudu zdržovat, honem si jděte poslední část přečíst:)

"Hele, Bello, vážně ti tak vadím, nebo si na mně jenom léčíš mindráky?" Já, Lucius, Bella, Grabe, Goyle, Severu a Lestrangejsme se procházeli na pozemcích a Bellatrix, jako obvykle, měla nějaké narážky ohledně mých rodičů - mudlů.
"Nechápu, co tady děláš. Nesaháš nám ani po kotníky" prskla odpověď.
"Tobě teda vadí, že umím míň? Zřeba by jsi mě mohla doučovat" navrhla jsem spiklenecky. Koza. Co si o sobě myslí? Zrovna jí tak chci sahat po kotníky, to bych byla teda pěkně nízko…
"Nemám zájem tě něco učit, nebelvírko" odsekla. "Stejně by to bylo marný"
"Tak si mě nevšímej, ano?"
"Nenechám si rozkazovat od šmejdy, která navíc nic neumí, rozumíš?"
"To už ale trochu přeháníš, ne?? zvýšila jsem naštvaně hlas.
"Přesně tak, Bello, sklapni" přikývl Lucius. Ta na něj vykulila oči.
"Ty aby ses jí nezastal"
"Jestli se ti něco nelíbí, můžeš odejít" vyzval ji.. když Bella neodpověděla, vítězně jsem se usmála. Můj úsměv ale okamžitě zmrzl, jakmile jsem spatřila Blacka, mířícího přímo k nám. K mé smůle ale nezabočil a zastavil se před námi.
"Můžu s tebou mluvit?" zeptal se prosebně.
"No… já… dobře" koktala jsem zmateně, kývla na Siriuse a s Blackem odešla kousek od nich.
"Rachel, proč tohle děláš?" ozval se po chvíli.
"Protože tohle jsem já! A proč ty to stále nemůžeš pochopit? A navíc, odkdy mi říkáš Rachel? Už toho mám dost, nevím, co si myslet. Jednou mě posíláš za Malfoyem a po druhé se ptáš 'Proč?'"
"Lily se o tebe bojí! A přenesla to i na nás. Říkala, že Nebelvír nesnášíš, ale…"
"…ale, co?"
"Nemohla bys mu dát ještě šanci?"
"Poslyš, proč se vlastně tak snažíš?"
"Proč mi pořád odpovídáš otázkou?"
"Cože?"
Tohle!"
"Hele, nemá to cenu, nezahazuj se tu se mnou. Kde máš vlastně tu holku z hostince? Měl by jsi jít za ní, ne?"
"Whiteová! Ty žárlíš a v tom případě ti záleží na Nebelvíru!"
"Oh… a jak jsi na to přišel?"
"Právě jsi mi to dokázala" usmál se. " Je ještě jeden způsob, jak to zjistit"
"Co to - " nechápala jsem. Jenže Sirius, vlastně Black, se ke mně přiblížil, pohladil po vlasech a jemně políbil…
---*---
"Byla jsem tak zaskočená, že jsem se ani nebyla schopná bránit. Po pravdě řečeno, mé tělo ani nechtělo. Teplo mi prostupovalo až do konečků prstů… Pak se ale ozval zbytek zdravého rozumu.
"Co to děláš?!" vykřikla jsem naštvaně.
"Zkouším, jestli ti záleží na Nebelvíru" odpověděl prostě.
"Blacku! Co si to k sakru dovoluješ?" přihnal se k nám Lucius a z očí mu plál hněv.
"Mluvím s Whiteovou" řekl klidně.
"To jsem viděl! Raději se kliď nebo to s tebou dopadne hodně zle"
"Čas ukáže, s kým to dopadne zle, Malfoyi" po tomhle se otočil a odcházel k hradu.
"Záleží" zvolal ještě, aniž by mi věnoval jediný pohled.
"O čem to kruci mluvil?" zuřil Lucius.
"Nemám tušení" zalhala jsem. Nešlo mi to z hlavy. Ten polibek, ten pocit, jak líbal, úplně se mi z toho zatočila hlava… (Komu by se nezatočila, že??)
"Kašli na něj, krásko, pojď, uděláme si hezký večer, co ty na to?" chytil mě kolem ramen a já se nebránila.
"Kam chceš jít?" vyzvídala jsem, zatímco mě vedl někam do nepoužívané části hradu.
"Překvapení" pošeptal mi do ucha. Stáli jsme před nějakou učebnou. Kouzlem otevřel dveře a rozsvítil.. Čekala bych prach, kam jen ruka dosáhne, ale místnost byla uklizená. Zřejmě ji dříve používali jako… já nevím… čajovnu. Místo obyčejných lavic byly v prostoru rozestavěné kulaté stolečky se zjevně pohodlnými křesly.
"Vodíš sem každou?" zeptám se okamžitě.
"Ne, ty jsi první" odpověděl.
"Čest pro mě" zasmála jsem se.
"Možná…" zašeptal. Udělal dva kroky ke mně a dlouze se mi zadíval do očí. Pak jimi sklouzl k mým rtům. Chytl mě kolem pasu a přitiskl k sobě.
"Ne…" odmítla jsem ho rázně. "Alespoň ne teď" a vymanila se z jeho sevření.
"Jak chceš, krásko" pokrčil rameny a vyzval k jednomu ze stolků. Odněkud vytáhl láhec ohnivé whisky a nalil ji do dvou skleniček.
"Chceš otupit mé smysly?" podezírala jsem ho a myslím, že i oprávněně.
"Stačilo, že ty jsi otupila ty mé" oznámil jakoby mimochodem.
"Luciusi, na mně tyhle řeči neplatí. Nevím, kolik holek jsi tímto dostal, ale já jsem proti tomu naprosto imunní, jasný?" snad to byla pravda, ale nemohla jsem něco mít zrovna s ním a taky se ozvalo mé svědomí a šeptalo jméno "Sirius"
Beze slova jsem se zvedla, věnovala mu poslední pohled a odešla do nebelvírské věže. Ne, že bych někam spěchala. I když už bylo docela pozdě, má cesta vedla těmi nejdelšími uličkami. A z očí se mi spouštěly potoky slz. Ale proč, to nechápu. Snaha, být silnou byla marná. Zase, jako by mi bylo pět…
A má duše ztracená ve světě tolika lidí, bloudila sem a tam, hledajíc dveře vedoucí pryč z toho blázince.
Přede mnou se vynořil obraz buclaté dámy. Ta mě po prozrazení správného hesla pustila dovnitř. Ve společenské místnosti vládlo všeobecné veselí a nikdo si nevšímal ušmudlané dívky s nateklýma očima, která spadla do propasti mezi dvěma světy. Do propasti mezi všemi milovaným Nebelvírem a tolik nenáviděným Zmijozelem. Nikomu na ní nezáleželo.
A mně to najednou přišlo všechno strašně líto, toužila jsem jít k tomu hlučnému klukovi, říct mu "Omlouvám se," a obejmout ho.
"Ucítila jsem na svém rameni čísi ruku a uvědomila si, že Siriusovi hledím celou dobu do očí.
"Rachel, co se stalo?" zeptal se starostlivě.
"Nic, nech mě být" odbyla jsem ho, smetla jeho ruku z mého ramene a utekla do ložnice. Ano, to jediné umím bezchybně. Utíkat.
Okno, poznamenané zimním dechem, pouštělo do pokoje pramálo slunečního světla.
Měsíc. Ten asi jako jediný tušil mé city. A měl by mi pomoct, jelikož já sama je nechápala.
Netušila jsem co se se mnou děje. Vždyť takhle to mělo už od začátku být! A pak se mi vybavila slova Siriuse: "Děláš velkou chybu. Dříve nebo později si to uvědomíš, ale pak už s tím nic neuděláš" a to ráno: "Na Nebelvíru ti záleží" Je to pravda? Mám pocit, že ostatní o mně ví víc, než já sama. Můj život je napsán černým perem, co nejde jen tak vymazat. Snad bych měla to pero chytit do svých rukou a psát něco, na což bych byla náležitě hrdá.
"Rychle jsem se převlékla do džínů a bílého trička, hůlku zastrčila za pas a pádila zpět do čajovny. Třeba tm ještě bude.
Bez zaklepání jsem vletěla dovnitř. Seděl u stolku a četl si nějakou knihu. Zvědavě zvedl hlavu. Pohledem jsem vyhledala láhev whisky a s potěšením zjistila, že je ještě plná. Takže opilý není.
"Potřebuješ něco?"
"Já končím" vyhrkla jsem rychle. Asi abych neztratila odvahu, co já vím..
"Cože?" pomalu vstal z křesla a přibližoval se ke mně. Má ruka okamžitě sáhla na hůlku.
"Já nejsem jako vy. Chtěla jsem, ale teď už ne"
"Ne, ty jsi jako my. Jen tě zmátl ten pitomec Black. To všechno přejde a pak to bude dobrý" snažil se mě pohladit po vlasech, ale já uhnula.
"Ne. Nechci s vámi mít nic společnýho, jasný?" odsekla jsem tvrdě. Jenže to, co udělal, jsem nečekala. Chytl mě pod krkem a přitiskl k chladné zdi.
"Nemysli si, že jen tak odejdeš" zasyčel zlostně.
"Pusť mě, Malfoyi, to bolí" chraptěla jsem a snažila se popadnout ztrácející se dech. Jeho stisk byl pevný a bezcitný V duchu se mi vybavily všechny obhajoby, ohledně tohoto --- a já je okamžitě všechny odvolala. Jak jsem byla hloupá a naivní…
A najednou stisk povolil. A dostavil se kašel.
"Nechci si takovou mudlovskou šmejdkou, jako ty, špinit ruce" poznamenal zhnuseně a opustil místnost.
Chvíli jsem tam stála, opřená o zeď s uslzenýma očima, ale pak jsem se vydala zpět do společenky, kde bylo pořád stejně živo.
"Rachel, co to máš na krku?" zase Black. Jak je možný, že pokaždé, nebo alespoň po druhé za tenhle večer, je u mě jako první?
"Cože?" nějak mi unikl smysl jeho otázky.
Dotáhl mě k nejbližšímu zrcadlu a já nemohla uvěřit svým očím. Tam, kde mě před pár minutami Malfoy držel, se objevila dost viditelná modřina.
"Vysvětlíš mi to konečně? Prvně přijde s obličejem od slz a teď s modřinou na krku?" řekl naléhavě ale také dost vylekaně. Tak jsem ho odvedla do klidnější části místnosti (Teda v rámci možností)
"Malfoy… byli jsme spolu v nějaké místnosti podobné čajovně. Chtěl mě políbit, ale já se nenechala. Někde vyhrabal láhev s ohnivou whisky. Řekla jsem mu, že pokud mě chce opít, tak na to může rovnou zapomenout a odešla jsem. Z očí mi tekly slzy, pak jsem stála před společenkou, utekla do pokoje a tam o všem přemýšlela…" páni, ten krb tak krásně hřeje…:D
"A dál?" pobídl mě.
"No a vybavila se mi tvá slova" přiznala jsem trochu neochotně. "Že dělám chybu a pak toho budu litovat. A já s tím najednou chtěla skončit. Po pravdě řečeno, malou roli tam hrál ten polibek… od tebe… Uvědomila jsem si, že můj život není o tom se někomu podřizovat, ale žít svůj vlastní, nikoho neposlouchat a dělat si, co uznám za vhodný já. Je fakt, že od začátku jsem také viděla vše bíle, ale pak to stále tmavlo a tmavlo…"
"Rozhodla jsi se správně"
"Musela jsem to říct Malfoyovi a to hned - "
"Proto takový rychlý útěk z ložnice"
"Ano. Napadlo mě, že bude ještě v té čajovně a taky že byl. Díkybohu byl při smyslech. Když jsem mu oznámila, že končím, vstal a přiblížil se ke mně. Hůlku jsem měla připravenou, ale on tu svoji nepoužil. Místo toho mě chytl pod krkem a přitiskl ke zdi. Říkal 'Nemysli si, že jen tak odejdeš' nemohla jsem dýchat a pak povolil a on odešel se slovy ' Nechci si takovou mudlovskou šmejdkou, jako ty, špinit ruce'" nadechla jsem se a čekala na jeho reakci. Zvedl se a přešel ke dveřím.
"Co to děláš?" divila jsem se. Vůbec mě nevnímal a šel dál. "Siriusi!" konečně zastavil a čekal, až ho doženu.
"Co to děláš?" zopakovala jsem mu trpělivě otázku a pro jistotu nevnímala jeho zlobu.
"Zabít toho hajzla!" odpověděl naštvaně.
"Malfoye?" zeptala jsem se opatrně, i když to bylo jasné.
"Samozřejmě!"
"To ale není šťastný nápad, vezmeš-li v úvahu pozdní hodinu, Filce a tu jeho chodící metli. Můžeš dostat školní trest do… konce školního roku" nadechl se na odpověď, ale já mu nedala příležitost - prvně musí vychladnout. "Brumbál by nebyl nadšený, McGonagallová by si na tebe zasedla, ubrala by ti nejméně 100 bodů a za to by tě nenáviděli všichni nebelvírští. Před tím by ale ještě hodili z okna mě, protože nejsou tak hloupí, aby si nedali jedna a jedna dohromady, viděli mě totiž, jak se s tebou bavím a posléze za tebou letím -obrazně řečeno- ze společenky" tak za tohle mi vystavte metál. Úspěch se dostavil okamžitě. Sirius vychladl.
"Myslím, že poslední máslový ležák ze mě vyprchal" poznamenal obdivně. A já se po hrozně dlouhé době zasmála opravdu od srdce.
"Fajn, ale jestli se k tobě přiblíží a zkřiví ti jediný vlas na hlavě, tak už nejsem k zastavení, jasný?" dodal. Nadšeně jsem přikývla a samou radostí (nechápete proč?) mu skočila kolem krku. Nevím, kde se to ve mně vzalo.
"Promiň" došlo mi mé chování, okamžitě jsem ho pustila a zarytě hleděla do země. Ten Filch by si měl na vytírání podlahy dávat více záležet, jak to vypadá, když koukáte na špinavou zem?
"Neomlouvej se" přiložil svou horkou dlaň na mou tvář. Přivřela jsem oči a společně jsme rušili těch pár centimetrů, co nás dělily od sebe. Přiložila jsem své rty k jeho a zlehka ho políbila. Zjevně mu to nevadilo, protože se přidal. Vdychal jsem a pootevřela, aby se do nich dostal jazykem, Zprvu to bylo něžné, pak hladové. A mně došlo, že snad poprvé někoho více miluji, než nenávidím.
"Záleží" zašeptala jsem, zatímco jsem ho hladila po tváři.
"Prosím?" nechápal.
"Záleží mi na Nebelvíru…"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak se ti líbila 4. kapitola "Propast mezi dvěma světy"?

Líbila
Nelíbila
Nevím

Komentáře

1 Anduel Anduel | Web | 6. prosince 2007 v 21:09 | Reagovat

já...já nemám slov:)))!!!!!!!! to bylo naprosto úžasný a dokonalý! jsem se v určitých chvílích rozplývala:) no jo Sirius...ale fakt to bylo skvělý!!! moc se mi to líbilo, jsem unešená! jen je škoda, že k tomu nechceš přidat další kapitolky...:( ale opravdu super!

2 pantherka pantherka | Web | 6. prosince 2007 v 21:17 | Reagovat

jasně, že ti napíšu komentář, tohle bylo prostě úžasný!!! nádhera :))) Opravdu nemáš ani trochu proč se podceňovat :))) je ti to konečně jasný? :))) Protože jestli ne, tak...:@

3 Nora van Hallen Nora van Hallen | Web | 6. prosince 2007 v 21:22 | Reagovat

Možná... možnááá se tu časem objeví pokračování:) Teď mám ještě něco rozepsanýho, takže to nechci míchat všechno dohromady, jak už jsem říkala, znám se:D

A moc vám, holky, děkuju za komentáře:)

4 pantherka pantherka | E-mail | Web | 7. prosince 2007 v 12:05 | Reagovat

neni za co...:))) mám jeden dotaz...nemáš náhodou icq? Potřebovala bych ti totiž konečně natlouct do hlavy, že píšeš úžasně a nemáš se podceňovat, jasný???:))) A neměj strach, mě češtinářka taky zrovna nemusí, třeba z posední slohovky sem dostala 3 :´(

5 pantherka pantherka | E-mail | Web | 7. prosince 2007 v 12:06 | Reagovat

jinak děkuju moc za superdlouhý komentář, zatim vedeš :)))

6 Ewilan Ewilan | Web | 7. prosince 2007 v 13:17 | Reagovat

prekrasny!!! uplne jsem se do toho vzila, zarala a nemohla jsem se odtrhnout:-)) skvele napsany, nemam slov! nadhera, vazne nadhera! libi s emi tvuj styl psani, to nema leckdo. mas talent a...je to uzasny!

jinak, nechces spratelit??:-))sice te uz mam v oblibenych, ale jeslti by ti to nevadilo?:-))

7 Elizabeth Greenová Elizabeth Greenová | Web | 7. prosince 2007 v 13:53 | Reagovat

Ahoj máš pěkný blog...a povídky!! Nechtěla bych jsi spřátelit? :))

8 Stania Stania | Web | 7. prosince 2007 v 16:57 | Reagovat

Jééé konečně jsem se sem dostala...děkuju za věnování a kapitola je super, teším se na další...:o)

9 KiVi KiVi | 9. prosince 2007 v 0:15 | Reagovat

chjooooo zase nezůstala s Luciusem já se na to vybodnu:D no ale jinak kapitola byla krásna stejně jako celá povídka akorát byla taková uspěchaná ale nevadí:)

10 Sagitta Sagitta | 14. prosince 2007 v 20:41 | Reagovat

Mně se stráášně líbíla. Fakt nádherná. sem čekala že tam bude nákej drastickej boj ale nebyl :o) a právě že sto vážně hezky napsala takový romantický ;)

11 Sagitta Sagitta | 14. prosince 2007 v 20:50 | Reagovat

Mně se stráášně líbila. sem čekala že tam bude nákej drastickej boj ale nebyl :o) vážně hezký, takový romantický ;)

12 wisty wisty | E-mail | Web | 26. prosince 2007 v 14:01 | Reagovat

*fňuk* tak tohle sem fakt nečekala, příjemně mě tahle povídky překvapila! a je moc škoda, že už je to poslední kapča, ale máš pravdu. rači skončit dřív než nikdy :)

13 Peggy Peggy | Web | 10. ledna 2008 v 19:36 | Reagovat

Taky mi bylo líto, že touhle kapitolou povídka končí, když jsem to zjsitila... ale je pravda, že možná bylo lepší to ukončit teď než to potom moc protahovat...

Ale tahle povídka byla vážně úúúžasná!!! Nebyl to takovej ten typickej slaďák (teda ne že by mi vadily:D, ale originální změna neuškodí =)), bylo to fakt skvěle napsaný a... a vůbec, prostě se mi to ohromně líbilo!!! =)

P.S. Nechtěla by spřátelit? =)

14 Peggy Peggy | Web | 10. ledna 2008 v 19:36 | Reagovat

P.S. Nechtěla bys spřátelit? =)

...Sorry za překlep a dva komentáře :D

15 Peggy Peggy | Web | 10. ledna 2008 v 19:36 | Reagovat

P.S. Nechtěla bys spřátelit? =)

...Sorry za překlep a dva komentáře :D

16 Lirael Lirael | Web | 27. ledna 2008 v 16:21 | Reagovat

"Chodící metle" mě vážně dostala. :-D Jinak moc hezká povídka, všechny kapitoly jsem přečetla naráz jedním dechem. :-)

17 Minoka Minoka | E-mail | Web | 20. února 2008 v 22:28 | Reagovat

super skoda ze to bolo take kratke inak niekedy si preskakovala v tom jak si to pisala no proste niekedy si to pisala v prvej osobe a niekedy v tretej ale to je detail super pribeh 8-)

18 Melissa Melissa | Web | 22. března 2008 v 14:04 | Reagovat

Jooo tak to byla bombovní povídka. a hlavně neotřelej a origoš nápad. nejprve jsem si říkala, že se lucius změnil a že se bude chovat... no ehm... mile, ale pak mi to došlo jak jí začal přemlouvat a tak. no prostě jen odpornej zmijozelák. a Sirius.. aaaa jakou měl starost o Rach to bylo tak romantický. a ani nevíš, jak jsem ráda, že to skončilo happy endem, já to tiž nesnáším špatné konce. a jsem moc ráda, že jsem si udělala čas na přečtení tak bezvadný kapitolovky. doufám, že zase brzo vymyslíš nějakou novou. a hlavně z období pobertů pač to ti vážně jde moc dobře.  takže pokud mi dneska ještě vyjde time tak si přečtu všechno, co jsem nestíhala...

19 Nora van Hallen Nora van Hallen | Web | 22. března 2008 v 19:49 | Reagovat

Jů, takovej milej komentář vždycky potěší:)))) Děkuju:)

20 luckily luckily | Web | 24. dubna 2008 v 18:06 | Reagovat

to bylo skvělý!!! a dotaz, tohle je konec??

21 Illandris Illandris | Web | 27. dubna 2008 v 15:31 | Reagovat

Páni to bylo krásný. Vážně moc hezká povídka.

Já vím, že jsi k ní už dlouho nic nepřidala, ale nechceš napsat pokráčko?? Prosím:D

22 kattelinka kattelinka | E-mail | 10. června 2008 v 16:33 | Reagovat

No to je skvělá povídka.....jenrošku moc...ehm...jak o říct...černobíla....ale jinak mocinky moc hezký...až na chybičky:-D...kdyby si chtěla něco opravit...tak mi napis na Mail

23 Lucy Sallieri Lucy Sallieri | Web | 10. července 2008 v 17:35 | Reagovat

Povídka byla krásná. Ta rozvaha, jestli jí záleží na Nebelvíru nebo ne... Bylo to mocka moc pěkné, jen škoda, že tak krátké. Ale i tak to jeosobitý a nádherný! A Lucius se tady v té poslední kapče fakt vybarvil... ;o)

Moc pěkné... ;o)

24 Mischell Mischell | Web | 17. července 2008 v 15:33 | Reagovat

Souhlasím s Lucy, nádhera!

25 twinkuskha twinkuskha | Web | 19. ledna 2010 v 9:54 | Reagovat

Fakt už nechceš pridať žiadne kapitoly? Ale ak tak to je super poviedka:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama