Propast mezi dvěma světy 3.

4. prosince 2007 v 17:02 | Nora van Hallen |  Propast mezi dvěma světy
S radostí a možná trochu unavená:D vám oznamuji, že 3. kapitola k Propasti je už na světě a dokonce přepsaná v PC. Už ji mám i dokončenou a teda, myslela jsem, že na tom budu líp:D No asi ne:D Třeba se to časem spraví. Takže, rychle si to běžte přečíst, srovnejte si myšlenky v hlavě a pak mi je napište do komentářů:)
P.S.: Není tenhle smajlík suprovej??? Celej já:D
  *bb007

Už je to tři měsíce, co jsem se pohádala s Blackem a začala se více vídat s Malfoyem. Hodně jsem se změnila. Ne všichni mou změnu přijali. Tak třeba lily. Ta řekla, že mě bere takovou, jaká jsem, ale více se nevyjadřovala. Polovina nehelvítských mě totálně zavrhla, ale co je mi po nich? Lucius mě naučil chování, hodnému zmijozelačce, novým kouzlům a podobně.
"Rachel, můžu s tebou mluvit?" odchytil si mě na chodbě Lucius. Právě jsem vycházela z Velké síně. Nemluvilo se tam o ničem jiném, než o mé náklonnosti ke Zmijozelu.
"Jasně" přikývla jsem.
"O víkendu by jsi měla jít s námi do Prasinek"
"Proč?"
"No, napadlo mě, že bychom tě mohli přijmout do našeho kruhu"
"Vážně?"
"Ano, myslel jsem, že to potrvá, ale učíš s hodně rychle, takže je čas ti představit mé přátele"
"Fajn, kde vás mám počkat?"
"Stačí až tam, u Chroptící chýše, co říkáš?"
"Budu tam" chce, abych se seznámila s Bellou a těmi ostatními tupci? Grrr… "Na co tak vejráš?" zpražila jsem jednoho třeťáka, co na mně hleděl, jak sůva z nudlí. Raději neodpovídal a ztratil se ve vedlejší chodbě.
Hlavou se mi stále honila Malfoyova slova. Ta nejistota přetrvávala stále, či snad ještě zesílila. Vážně dělám dobře? Za tu dobu jsem se to ale naučila ignorovat.
Mimochodem, s Blackem se nebavím. Lily se "nečekaně" dala dohromady s Potterem a neudělají bez sebe ani krok.
---*---
Venku je opravdu škaredě. Počasí, dá se říct, odpovídá mé náladě. Dnes se mám sejít s Malfoyem a jeho "partou". Nervozita dává silně najevo svou přítomnost.
Do kočáru, který nás doveze do vesnice, si sedám mezi úplně neznámé lidi. Nedívají se na mně zrovna dvakrát přívětivě, ale já si už dávno zvykla na samotu. Je mi takhle lépe, než mezi houfem štěbetajícíh holek, které pomlouvají šesťačku, co vypadala jako strašák do zelí. Ano, přesně tohle ony řeší, hrůza co?
Beze slova vystupuji z kočáru a mířím na smluvené místo. Už tam čekají. Najednou se k nervozitě přidal i strach. Po tomhle už není cesty zpět, Rachel, uvědomuješ si to? Ale místo, abych zpomalila, rozhodně jsem přidala do kroku.
Za mými zády se ozval hlas. Překvapeně jsem se otočila a musela pořádně otevřít oči, zda mě zrak nešálí.
"Ty? Co chceš?" přede mnou stál Black, v celé své kráse… (?)
"Nemůžeš tam jít" vzdychl… zoufale?
"A to jako proč?"
"Protože… ty nejsi jako oni. Jsi jiná, ty přece lidi kolem sebe miluješ, i když si to nechceš přiznat"
"Tak to si jen myslíš, neznáš mě. Měl by jsi odejít. Mám teď něco na práci"
"A co Lily, jak jí to vysvětlíš?"
"Nic vysvětlovat nemusím. Jednoduše jsem ji našla nové přátele. Tím je vše vyřízené"
"Děláš velkou chybu, dříve nebo později ti to dojde, ale pak už s tím nic neprovedeš" řekl smutně. Já už jen sledovala jeho vzdalující se záda. Nadechla jsem se a přistoupila ke skupince přihlížejících.
"Co to mělo znamenat?" odfrkla si Bellatrix.
"Nic" odsekla jsem a zadívala se na Luciuse.
"Co tady chce ta šmejdka?" pokračovala netrpělivě Bella otázkou položenou Malfoyovi. Takže on jim o neřekl…
"Chovej se slušně, Bello. Zvlášť když se jedná o novou členku našeho kruhu" napomenul ji svým chladným hlasem.
"Co prosím? Tahle… ta- ta že má patřit k nám?" koktala nevěřícně. Ostatní; Grabe, Goyle a Severus Snape na tom nebyli o nic lépe, avšak raději mlčeli. Já se vzorově dívala do očí Bellatrix. Před nedávnem bych byla červená až na patě a během pěti minut bych se vypařila, ale teď už ne…
"Ano, Rachel Whiteová je tímto okamžikem jedna z nás. A nehodlám o tom diskutovat" černovlasá dívka se snažila něco namítnout, ale Lucius ji zastavil zvižením ruky. Uraženě otočila hlavou a dál se nevyjadřovala. Lucius čekal, zda ještě někdo něco řekne a já byla ráda, že e ničeho takového nedočkal.
"Takže, myslím, že je to vše. Já teď půjdu s rachel oslavovat. Vy si dělejte co chcete" Snape se sebral jako první a zamířil dolů (zřejmě si šel koupit nějakou ohromně zajímavou knížku o černé magii) Bella si mě ještě jednou prohlédla a pak i se zbytkem zmijozelských odešla.
"Chyběl tu Lestrange" poznamenala jsem.
"Měl něco jiného na práci. Ale ono mu to Bella všechno poví" objasnil Lucius.
"A ještě si přidá pár poznámek"
"To nejspíše taky. Co takhle zajít ke třem košťatům?"
"Bezvadný nápad" přikývla jsem.
Dolů jsme šli pěšky. Ani mi nijak nedošlo, že se držíme za ruce.
V hostinci bylo plno. Většinu hostů tvořili bradavičtí studenti. S nelibostí jsem si všimla, že v rohu sedí Sirius a společnost mu dělá evidentně o hodně mladší slečna. On si mě nevšiml nebo to alespoň nedával najevo.
"Zajdu pro něco k pití" zašeptal mi do ucha Lucius. Já našla jeden volný stolek pro dva u zatáhnutého okna. Po chvíli už přede mnou stála sklenička s máslovým ležíkem.
"To co říkal Black-" začal Lucius.
"Nech to plavat. Zřejmě už mu šplouchá na maják" mávla jsem rukou. Možná že jsem si nechtěla přiznat, že Blackův výstup do mě vehnal nové pochybnosti. Ale nehodálm to rozebírat. Nemám na to sílu…
Já vím, že se to nezdá, ale Lucius Malfoy je vážně dobrý společník. Ano, je sice chladný, ale určitě ne bezcitný, jak si o něm spousta lidí myslí. Teda alespoň v některých směrech. Nesnáší mudly a je pyšný na svou krev. Dokáže být i milý a pozorný (v rámci možností). Chvílemi byl i vtipný a já se snažila nemyslet na toho kluka, co sedí jen pár stolů od nás a visí na mně pohledem.
"Je ti jasné, že Nebelvír je pro tebe odteď tabu?" poznamenal Lucius, jako by věděl, nad čím právě přemýšlím.
"Samozřejmě, vlastně pro mě nikdy nic neznamenal" pokrčila jsem lhostejně rameny. Ale více než jeho, jsem přesvědčovala sama sebe.
On se vítězoslavně usmál a položil svou ruku na mou.
---*---
"Rachel, můžeš na chvíli?" vyzvala mě Lily, když jsem tentýž den večer seděla na osamoceném místě ve spolčence. Nečekala na mé přikývnutí a posadila se vedle.
"O co jde?" nebylo pro mě snadné s ní mluvit, jelikož vím, o čem bude řeč. Kdyby mě alespoň nepropalovala těma svýma zelenýma očima…
"Já… je vše v pořádku?"
"Jistě"
"Mám o tebe starost. Strašně jsi se změnila. Jak chováním, tak názory a vzhledem. Samotářka jsi odjakživa, ale nikdy jsi nenosila černou. Tvé barvy byly veselé.Ty jsi byla veselá… Pochopitelně je to tvá věc, i to, že se vybavuješ se zmijozelskými, někteří jsou dokonce fajn, ale nejsem jediná, co se o tebe bojí…"
"Black?" napadlo mě.
"Prosím?"
"Má v tom prsty on, že?
"No, vlastně ano, ale Rachel-"
"Lily, vše je v pohodě. Vždycky jsem byla jiná, akorát teď… teď se to nesnažím skrývat. Být mezi zmijozelskými je dávný nápad, který se uskutečnil. Vím, že to někdo nepochopí, ale nezáleží mi na tom"
"Dobře, ale kdyby se něco stalo, přijdeš za mnou?" prosila.
"Budeš první zastávka" usmála jsem se.
"Jestli se nechceš vidět se Siriuse, asi by jsi měla jít nahoru" poznamenala, dívajíc se ke dveřím, ve kterých se objevila parta Pobertů.
"Ne, to je dobrý, jestli mu vadím, bude muset odejít on" usoudila jsem po chvíli přemýšlení. Lily na mně udiveně hleděla, ale nenamítala nic.
"Promiň, Rachel, jdu za Jamesem" řekla nakonec a odešla.
"Jamesi, nevíš kde je Srabu?" vykřikl z opačné strany společenky Black.
"Nevím, ale beztak se bude potulovat někde ve sklepení" pokrčil rameny Potter.
"Jdu si ho najít" oznámil jakoby mimochodem Tichošlápek.
"Ne, nikam nejdeš" zastavila jsem ho tichým hlasem a stoupla si před něj.
"A ty mi to jako zakážeš?" zašklebil se.
"Ano, co ti Severu udělal?"
"Stačí mi jen to, že žije"
"Seš ubohej, Blacku!"
"Ty na tom nejsi o nic líp. Měla by ses jít věnovat Malfoyovi. Přece se tady nebudeš zahazovat s nehelvítskými"
"Nehádejte se vy dva!" okřikla nás Lily.
"Máš pravdu, Lil, on mi za to nestojí" uznala jsem a odešla z místnosti. Vystoupala jsem až do astronomické věže, kde kupodivu nikdo nebyl. Chladný vzduch prostupoval celým mým tělem. Co tady vůbec dělám? Proč nemůžu být normální? Žít někde na pláži, v milující rodině a bez kouzel? Kolikrát si říkám, že by to snad mohlo být lepší…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak se ti líbila 3. kapitola "Propast mezi dvěma světy"?

Líbila
Nelíbila
Nevím

Komentáře

1 Peggy Peggy | Web | 10. ledna 2008 v 19:23 | Reagovat

Takže tahle kapča byla - jak jinak - skvělá =))) Fakt, moc se mi líbila, a to, že píšeš o někom z tý "špatný strany", je vážně super nápad =)

Jo a ten smajlík je fakt bezva... :D

P.S. Tobě taky opravuje ten Word "nebelvírský" na "nehelvítský", co? :D Mě taky a pěkně mě to štve! Chápu, že mu slovo "nebelvírský" může připadat jako nemysl, ale co je potom podle něj "nehelvítský", to fakt asi nepochopím...

:DDD

2 Minoka Minoka | E-mail | Web | 20. února 2008 v 22:12 | Reagovat

super poviedka

3 luckily luckily | Web | 24. dubna 2008 v 17:48 | Reagovat

skvělá kapča!!! páni, tak ta Rachel se teda opravdu stala zmijozelačkou...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama