Propast mezi dvěma světy 2.

1. prosince 2007 v 14:53 | Nora van Hallen |  Propast mezi dvěma světy
Tak a máme tady druhou kapitolku. Dneska nemám psací den, takže jsem tam dávala samé blboviny... Vůbec to není záživný a navíc jsem to chtěla vymazat, ale co bych vymýšlela dál? Třeba třetí kapitolka bude lepší... Doufám...

"Lily, kdy chceš jít do těch Prasinek?" seděly jsme ve společenské místnosti a psaly úkol do lektvarů. A já než abych přemýšlela, jakou bylinu bych do daného lektvaru dala nebo odebrala, přemýšlím nad tím, jak se vymluvit z návštěvy vesnice.
"Příští víkend" oznámila Lily. Nenápadně jsem protočila oči sloup a raději se věnovala pergamenu přede mnou.
"Tobě se tam moc nechce, viď?" uhádla.
"Ale ano, chce" přesvědčovala jsem ji. "Vážně, jen mám nějakou podrážděnou náladu, omlouvám se" přikývla a dál se na nic nevyptávala.
"Ahoj, Lily" pozdravil James, když si k nám i se svou partou sedl.
"Ahoj, Jamesi, potřebuješ něco?" odpověděla jsem místo ní. Překvapeně ke mně vzhlédl a pak stočil nechápavý pohled na Blacka. Tupec.
"Ne, díky, Whiteová, přišel jsem tady za Lily, ne za tebou" řekl nakonec. Lily do mě varovně drcla, takže jsem si sebrala svý věci a vypadla do ložnice. Na schodech jsem jen slyšela, jak s Black vyptává Lily, co se mnou je.
---*---
"Kam to hledíš?" mávala mi před očima Lily. Po chvilce jsem se vzpamatovala. A kam že jsem to hleděla? Ke zmijozelskému stolu a přemýšlela o Malfoyově nabídce. Já vím, někdo si řekne, že mi asi šplouchá na maják, ale mi se tady prostě nelíbí, chci zkusit něco nového, něco jiného…
"Ale nikam" zavrtěla jsem hlavou. Lily pokrčila rameny a začala se vybavovat s Potterem, se kterým teď mimochodem trávila stále více času.
"Jdu si pro něco do ložnice" nevím, proč jí to říkám, když mě stejně nevnímá… Prodírala jsem se mezi studenty, mířící do Velké síně.
"Kam to utíkáš, princezno?" zastavil mě čísi hlas. Bez nápovědy jsem věděla čí je.
"Co je ti po tom?"
"Přemýšlela jsi o mém návrhu?"
"Malfoyi, nemusela jsem o tom přemýšlet, odpověď jsem ti dala už minule"
"No, já jen, kdybys náhodou změnila názor" pokrčil rameny a odešel.
"Co ti chtěl?" ozval se za mnou Black.
"Nic" zalhala jsem rychle.
"Fajn"
Obrátila jsem směr a šla ven, Black tam zůstal stát sám, ale pak také odešel. Jestli to vykecá Lilly, ať si mě nepřeje. Ale vždyť nic neví…
---*---
"Lily?"
"Ano, Rachel?"
"Nejsi s tím Potterem teď nějak moc často?"
"No… tak trochu…"
"Tak trochu víc…"
"Co se děje?"
"Co by? Jen mě překvapuje, že když ho celé ty roky odmítáš a pak najednou z ničeho nic s ním trávíš každou volnou chvíli"
"Já vím, ale přišla sem na to, že mi s ním je docela dobře"
"Jasně. No, on bez tebe taky nevydrží ani minuty, dívej, už zase míří k nám" i s svými poskoky…
"Lily, tak mě napadlo, když jdete do těch Prasinek, nepůjdeme všichni společně?" vybalil na ni rychle. A ona jím samozřejmě byla tak unešená, že aniž by se ptala na můj názor, horlivě přikyvovala. No, počkej, to si vypiješ.
"Takže my na vás počkáme v osm ve Vstupní síni, ano?"
"Dobře" zářivě se usmála a sledovala Jamesovi vzdalující se záda.
"Lily? Měly jsme jít jen my dvě, pamatuješ?" probrala jsem ji z "pottertransu"
"Promiň, Rachel… Jestli ti to vadí, tak já to půjdu odvolat…"
"Jistě a co bys jim řekla? Kluci, sorry, ale Rachel vás nemůže ani vystát, takže by bylo lepší, kdybychom jeli do vesnice sami. To ne, budu to muset přežít" vzdychla jsem poraženě.
"Jsi klenot, víš o tom?"
"Vím, jelikož mi to stále opakuješ"
---*---
V sobotu ráno jsme vstávaly poměrně brzo. Když jsme došly ke schodům u Vstupní síně, Poberti už tam čekali. Černovlasý chlapec s brýlemi nenápadně chytl Lily za ruku a světe div se, jí to vůbec nevadilo!
"Tak snad abychom šli" popohnala jsem je trošku. Ať už je to za mnou…
Venku byla docela zima. Nohy studentů zanechávaly ve sněhu stopy, kterých stále nabývalo, takže jsme mohli v klidu projít až ke kočárům, které nás dovezli až do vesnice. Prolezli jsme snad všechny obchody a pak zakotvili u Třech košťat. Lily a James spolu stále o něčem diskutovali, Lupin se od nás odpojil hned na začátku a vzal s sebou i Petera, takže já s Blackem jsme tam byli takřka navíc. A ještě ke všemu my dva společné téma nenajdeme nikde a v ničem…
Bavila jsem se pozorováním přicházejících a odcházejících lidí. Hodnocením jejich vzhledu, oblečení a tak dále… Žádná sranda, ale nudu nějak zabít musím, ne?
Zdá se, že Blacka to už také přestává bavit, jelikož dělá to samé co já. Sleduje okolí.
"Co vy dva tady sedíte jak pecky? To se nemáte o čem bavit?" ale, Potter si nás konečně všiml.
"Zřejmě ne, Pottere" odsekla jsem.
"Rachel, zůstáváš tady na Vánoce?" zeptala se Lily.
"Nevím, nejspíš jo. Naši mají plnou hlavu malého Jacka, takže jim nebudu přidávat starosti svou přítomností"
"Aha…"
"Proč vidíš vše tak černě, Whiteová?" ozval se najednou Black.
"Prosím?"
"Jsi přece jejich dcera, ne? Budou rádi, když spolu strávíte Vánoce"
"A ty jedeš domů na Vánoce?
"Ne"
"Tak se nepleť do mých věcí a starej se o ty svý, Blacku"
"Já jen nechápu, proč jsi pořád tak protivná, teda hlavně na nebelvírský. Copak ti něco udělali?"
"Nejsem na ně protivná"
"Ne? Tak proč každýmu odsekáváš? Proč při večeřích sedíš co nejvíce od nás a s nikým se nebavíš? Nebýt tady Evansové, tak jsi tam úplně sama! Proč se alespoň jednou nesnažíš chovat mile?"
"Protože k některým lidem se prostě chovat mile nejde! Ty by jsi o tom měl něco vědět"
"Já mam alespoň přátelé a vážím si jich. Jo a mimochodem, svému nejlepšímu příteli nezávidím, že je s někým šťastný!"
"Cos tím chtěl říct?"
"To, že se na Jamese a Lily díváš jak na vrahy, jenom kvůli tomu, že chtějí být spolu!" oba dva jsme už zvyšovali hlas a ve mně se začínala vařit krev. Co si o sobě ten tupec myslí? Lilly s Potterem na nás překvapeně civěli.
"Co to tady kecáš za blbosti! Je mi celkem ukradený, že jsou spolu. Vždyť je to jejich život!"
"Hele lidi, nechte toho, tohle nikam nevede" vložila se do rozhovoru Lily.
"To je vidět, jak si vážíš kamarádky, Whiteová" zhodnotil Black, nevšímajíc s vylekané Lilly.
"Já si Lily vážím. Protože je to jediná osoba, která mi dokáže pomoct a já ji za to budu vždycky vděčná! Copak můžu za to, že ostatní jsou takový, jací jsou?! Prostě pár lidí nemůžu vystát, to je vše!"
"A kvůli tomu se paktuješ s Malfoyem?" vykřikl. Vystrašeně jsem zalapala po dechu. Proč to říká? Nic mu do toho není!
"Cože?" Lily se na mně nevěřícně podívala a zjevně čekala, co na to odpovím.
"Já se s nikým nepaktuju!" odporovala jsem. Ale do očí jsem se mu nepodívala.
"Vážně? A co měl znamenat ten váš rozhovor na chodbě? Co ti to nabízel?"
"Do toho ti nic není! Nemáš co poslouchat!"
"Rachel, o čem to Sirius mluví? Co ti Malfoy chtěl?" nedala se odbýt Lily.
"Jo, mně by to taky docela zajímalo" přikývl Black.
"Co ti je k sakru do toho, Blacku?! Nestarej se o můj život! Ty jsi mi úplně ukradený, tak já můžu být ukradená tobě! Nehraj si tady na hrdinu, který chce všechny zachránit! Stejně nikomu nic neřeknu tobě už teprve ne!" v rozčilení jsem sebrala svůj kabát a nechala skupinku svých "kamarádů" sedět u stolu. Zaraženě za mnou hleděli, ale mně to bylo jedno. Prodírala jsem se sněhem až ke Chroptící chýši. Široko daleko ani živáčka. Teda alespoň doufám…
"To jsi mu to teda nandala" Malfoy… Takže tam byl a všechno slyšel. Má někdo větší smůlu, než já?
"Hmm…"
"On to přežije"
"Ale na tom mi vůbec nezáleží. Jestli jsem ho urazila, tak to má chlapeček hold blbý"
"Jak jinak" zasmál se chladně Lucius. A já najednou věděla co chci. Chci být jako on a už nebudu nic měnit. To všechno kvůli Blackovi. Ptáte se proč se chci stát mrchou? Protože někde uvnitř cítím, že to tak má být.
"Já si to rozmyslela…"
"Co prosím?"
"Nesnáším Nebelvír, ty lidi v něm, je to hrozný…"
"Věděl jsem to. Ty totiž nejsi jako oni. Jsi jiná"
"Ale řeknu jim to sama! Nebudeš se do toho míchat, Malfoyi, jasný?"
"Nechám to zcela na tobě"
"Nechápu, proč mi chceš pomáhat. Co z toho máš?"
"Nevím, ale přijdu n to a dám ti vědět. Teď mě omluv, mám jiné věci na práci, než tady s tebou klábosit a zítra v osm hodin buď ve čtvrtém patře u obrazu dvou soupeřících kouzelníků, začneme naši lekci"
Jakmile odešel, sedla jsem si na obrovský zasněžený kámen. Dělám dobře? Jak se na mně budou ostatní dívat? Ale co, je to má věc. Jen se bojím reakce Lily. Není možný to před ní utajit. Přece jen je to má nejlepší kamarádka a navíc ona na mně pozná všechno… Bože, jestli vůbec existuješ, pomoz mi. A ještě jsou tu rodiče. Ti ale nic vědět nemusí. Vlastně by si ani ničeho nevšiml. Od té doby, co se jim před třemi roky narodil Jack, kašlou na mně.
Já jim koneckonců ukážu, co v sobě mám. A všichni se budou divit…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak se ti líbila 2. kapitola "Propast mezi dvěma světy"?

Líbila 92% (23)
Nelíbila 0% (0)
Nevím 8% (2)

Komentáře

1 pantherka pantherka | Web | 2. prosince 2007 v 15:58 | Reagovat

je to moc pěkný :) Už se těším na další kapitolku :) Píšeš moc hezky!!!

p.s - nechtěla bys spřátelit?

2 Peggy Peggy | Web | 10. ledna 2008 v 19:13 | Reagovat

he... fakt tě obdivuju, obdivuju a ještě jednou obdivuju... víc k tomu snad ani dodávat nemusím... snad jen to, že je tahle povídka prostě bezvadná!!!

3 luckily luckily | Web | 24. dubna 2008 v 17:42 | Reagovat

fajn, ta holka je mi od začátku strašně nesympatická, nelíbí se mí její charakter!!!! ALE JE TO NAPROSTO SKVĚLÁ POVÍDKA, doufám, že jsem tě nějak neurazila!

4 twinkuskha twinkuskha | Web | 19. ledna 2010 v 8:36 | Reagovat

Fakt super poviedka:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama