Na poslední chvílí

7. prosince 2007 v 19:07 | Nora van Hallen |  x Jednorázové povídky
Máte tu na přečtení další jedorázovku. Je krátká, to většinou jednorázovky bývají, že?
Hlavní postavy jsou Lily a James, pro tentokrát tam Sirius hraje vyloženě vedlejší roli:D Snad někdy příště...

"… a teď, ke konci hostiny, bych se chtěl rozloučit se sedmými ročníky, pevně doufám, že se ještě někdy v budoucnu shledáme…" Lily věděla, že tohle je poslední závěrečná řeč, kterou od Brumbála uslyší… Ale stejně nemohla dávat pozor. Loučila se se vším kolem sebe. Sledovala okolní zdi, obrazy, dokonce zaklonila hlavu, aby shlédla začarovaný strop, který ji jindy přišel tak automatický, že ho ani nevnímala. Do očí ji vhrkly slzy. Tolik toho chtěla během posledního roku změnit, ale neudělala to.
Její pozornost upoutali Pobertové. Potter držel v ruce hůlku a zřejmě se snažil očarovat sklenici s džusem a poslat jej ke Snapeovi. Lily se nevědomky usmála. Nechtěla si to přiznat, ale budou jí jejich žertíky scházet. Bude jí scházet úplně všechno…
---*---
Poslední cesta vlakem. Seděla a sledovala krajinu, míhající se za oknem. Z vedlejšího kupé se ozývaly bujaré výkřiky. Jako primuska musela zakročit, i když nechtěně. Z povzdechem vstala a zamířila ke dveřím.
"Zklidněte se trošku" řekla, ale ne tím svým typickým naléhavým hlasem, spíše prosebně.
"Vždyť je to poslední cesta z Bradavic, Evansová! Musíme si ji pořádně vychutnat" odporoval se smíchem Potter a ostatní horlivě přikyvovali. Rudovláska pokrčila rameny a odešla zpátky.
Má pravdu, vždyť je to poslední cesta… Oni se tam smějí a já tady dřepím a přemýšlím nad budoucností. To oni ne. Žijí přítomností…
"Evansová, nechceš jít za námi?" dveře se otevřely a v nich stál Potter.
"Ne, dík, Pottere, raději budu tady" zavrtěla hlavou a dál se věnovala knížce, kterou měla otevřenou na klíně.
"No tak, nemůžeš tu přece jen tak sedět a číst si. Pojď se trochu zasmát" přemluval ji dál, vešel dovnitř a zaujal místo vedle ní.
"Řekla jsem, že ne" odmítla ho rázně. James jí věnoval smutný pohled a šel zpět za svými přáteli.
Proč ho pořád odmítám? Proč na něj nedokážu být milá? Bože, vždyť takhle od sebe budu každého jen odhánět…
Někdy si připadám jak má sestra Petunie. Zlá, odtažitá a hlavně: Neustále nepříjemná!
Za okny se začalo smrákat a večer oznamoval svůj velkolepý příchod. Smutně sklonila hlavu a začetla se do textu.
"Jdu se podívat za Evansovou" řekl venku na chodbě James.
"Nedolízej za ní pořád. Sedm let ji naháníš a ona je na tebe stále protivná a to i ve vlaku, kdy tě možná vidí naposled" zdržel ho něčí hlas. Byl to Sirius Black.
Lilly zvlhly oči.
"Hele, nehuč do mě, jo? Právě proto, že už ji nejspíše neuvidím, tak se chci alespoň rozloučit" nedal se James.
"Neloučil ses už na hostině?" zeptal se nejistě Tichošlápek.
"No to bylo jen… předehra" dokončil Dvanácterák.
A pak se tam znovu objevil.
"Ahoj, Lily" pozdravil… slušně.
"Ahoj…" odpověděla tiše.
"Můžu se posadit?" kývl na místo vedle Lily. Překvapeně na něj vykulila oči, ale přikývla.
"Ne, že by jste se snažili být tiší" poznamenala.
"Aha, ty myslíš tu chodbu. No, on Tichošlápek v některých situacích rád přehání" objasnil.
"Můžu se tě na něco zeptat?" zvedla nejistě hlavu.
"Ty vždycky" rozzářil se.
"Kde jste přišli na ty přezdívky?"
"No… To bylo dávno, vlastně už ani nevím. Dětská fantazie, znáš to"
"Někdy se dětská fantazie hodí" poznamenala.
"To jo" přitakal. "Tak, Lily Evansová, hodně štěstí do budoucího života" z ničeho nic se zvedl a podal dívce ruku.
"Tobě taky, Jamesi Pottere" usmála se a bez váhání ruku přijala. Sálalo z ní teplo, až ji to udivilo. Tak nějak toužila, aby se tento okamžik zastavil. Jenže nikdo ji nevyslyšel…
"Ehm… tak sbohem" James se nejistě ošil a odešel z kupé. Odešel z jejího života. Už nenávratně. A ona by si nejraději nafackovala.
Vlak začal zpomalovat. A Lily stále myslela na rozhovor s Jamesem. Nepřitomně sešla ze schůdků. A pak ho znova uviděla. Stál tam, obklopen svými kamarády s úsměvem na rtech. Teď, nebo nikdy. Pomyslela si a vyrazila k němu.
"Jamesi, můžu s tebou mluvit?" zeptala se. Brýlatý chlapec přikývl a odvedl ji stranou.
"Co se děje?"
"Víš… já…"
"Lily, poslouchám" pobídl rudovlásku pobaveně.
"Omlouvám se" dořekla po nadechnutí.
"Za co?" nechápal.
"Za to, jak jsem na tebe byla protivná" objasnila a dřív, než stačil něco namítnout, pohladila ho po tváři a políbila. Po chvilce překvapení začal James polibky opětovat. Pevně ji chytil kolem pasu, jakoby se snad bál, že mu uteče.
"Můžu ti o prázdninách napsat?" řekla, když se od sebe odpojili.
"Nemůžeš" Dvanácterákovi zajiskřilo v očích. Lily sklesle sklopila hlavu a už by odešla, kdyby ji stále nedržel kolem pasu. "Musíš přijet" dodal a dívka se rozzářila. Pak za sebou uslyšela své jméno. To na ni volala máma. Věnovala mu poslední polibek a utíkala ke své rodině a už se nemohla dočkat, až za tím hlučným a sebevědomým klukem o prázdninách přijede. Vždyť jsou to poslední prázdniny, ale život ještě nekončí! Právě naopak. Brána života se jim teprve otevírá a oni mají možnost jí projít společně s podporou toho druhého…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 7. prosince 2007 v 19:50 | Reagovat

Ahoj. Prosím budeš pro mě hlasovat v soutěži o nej blog? Moc prosím! No.....prosím,prosím. Jo??? Tak hlasuj pro Vendy tady-

http://forever-new.blog.cz/0712/sondokonalejsi-blogisek-pravidla-soutezici-hlasijte

Moc děkuju a až budeš potřebovat napiš!:-)

2 Anduel Anduel | Web | 7. prosince 2007 v 20:48 | Reagovat

jééé, to bylo nádherný:))))) já jsem fakt nenapravitelná romantička a ty si to napsala tak překrásně:) přidej co nejdřív něco dalšího!

3 pantherka pantherka | E-mail | Web | 8. prosince 2007 v 11:05 | Reagovat

nádhera, Darinko, ty seš zlatíčko :DDD Ne, opravdu píšeš překrásně. A zvysoka kašli na češtinářku :DDD

4 Nora van Hallen Nora van Hallen | Web | 8. prosince 2007 v 14:19 | Reagovat

Já ty pochvaly miluju O:-) Moc moc vám děkuju:-*

5 Sagitta Sagitta | 14. prosince 2007 v 21:07 | Reagovat

úžasný! píšeš skvělý povídky fakt je hltám :) už se těšim na další

6 Melissa Melissa | Web | 20. prosince 2007 v 20:42 | Reagovat

páni tak tohle bylo krásný... bylo to takové nevnucující se takové přirozené takové dokonalé takové překrásné... strašne se mi to líbilo. já normálně nemám slov.. i když je to jednorázovka, které moc nečtu ale tady jsem vážně nadšená že jsem urobila vyjímku. bezva

7 Maysie Maysie | Web | 22. prosince 2007 v 19:59 | Reagovat

Pěkný.. =) Hrozně.. Se jdu podívat an ostatní povídky.. =)

8 Ylil Ylil | Web | 1. ledna 2008 v 12:23 | Reagovat

Tak tohle je překrásný!!! Nemám slov!!! Nádherná jednorázovka, která je procítěná do posledního slovíčka!!! Napsala jsi to hrozně moc krásně!!!

9 Lirael Lirael | Web | 23. ledna 2008 v 19:46 | Reagovat

Pokračuju v čtení tvých povídek. :-D Tahle se mi (překvapivě) taky moc líbila. O:-)

10 papricka papricka | Web | 6. dubna 2008 v 13:28 | Reagovat

Tyjo, ja nevim co do komentaru napsat takze se budu asi porad opakovat, ale bylo to super uza...

11 luckily luckily | Web | 24. dubna 2008 v 16:59 | Reagovat

hezká povídka....:)) moooc krásná!

12 Venea Venea | Web | 29. dubna 2008 v 16:57 | Reagovat

opravdu moooooooooooooooooooooc pěkný

13 lily lily | Web | 3. června 2008 v 15:12 | Reagovat

strašně krásný...

14 Lily Lily | Web | 11. ledna 2011 v 23:09 | Reagovat

souhlasim, je to skvely, miluju tvoje povidky,..., nevim jak dal chvalit :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama