Hvězdy padaj přímo k nám

22. prosince 2007 v 17:23 | Nora van Hallen |  x Jednorázové povídky
Pokračování "Šlapeš si po štěstí" to sice není, ale berte to jako zapomenutý dárek od Ježíška, jelikož k vám domů, bych už ho asi nestihla doručit (Sobi stávkují, prej toho na ně je teď moc a děděček Santa Claus říkal, ať je nechám odpočívat, budou to v pondělí potřebovat:))
Mimochodem, jedná se zase o Lily a Jamese, jelikož na ty (i když se to nezdá) já nedám dopustit a v mých povídkách se musí za každou cenu dát dohromady:)
A na konec jsem si nechala přání k Vánocům. Všem, kteří navštěvují můj blog pravidelně, ale i těm, kdo sem zabloudili úplnou náhodou, bych chtěla popřát krásné a poklidné Vánoce. Tyto svátky jsou pro mně (a myslím, že nejen pro mně) ty nejúžasnější a nejoblíbenější ze všech významných dnů. Samozřejmě v tom hrají malou roli i dárky, ale nejvíce úžasná je ta nálada, která v předvánočním čase panuje. A já bych tímto chtěla všem z celého srdce popřát, ať tuhle náladu tyhle svátky poznají, ať se vám nenaskytne příležitost se s někým pohádat, protože v tuto dobu to mrzí nejvíce. Být s rodinou a nejbližšími je opravdu to nejkrásnější, co člověk může poznat, já si toho vážím a nikdy bych to za nic nevyměnila. Takže, všem spřáteláčkům i těm nespřátelým; hodně dárečků pod stromečkem a tu nejšťastnější šupinku pod talířkem:) Mám vás ráda, jsem vděčná, za každý komentář zanechaný na mém blogu a moc bych si přála, aby to tak bylo i příští rok:) A možná i kdyby těch návštěv bylo více, tak bych se určitě nezlobila:) A teď už opravdu naposledy: Veselé Vánoce a štastný nový rok!

Procházela parkem, pokrytým bílou peřinou v podobě sněhu. Už je to rok, co opustila Bradavice. I když si to tenkrát nechtěla přiznat, spolužáky , hlavně ty z koleje, měla strašně ráda. Teď se jí po nich stýská, dala by první poslední za to, je ještě jednou spatřit pohromadě ve Velké síni, jak se ládují vším možným a diskutují o úkolu z Přeměňování. Milovala Vánoce prožité mezi okouzlujícími zdmi hradu. Koulovačku s přáteli u jezera a stromy popadané bílým zlatem v Zapovězeném lese. Působil velmi nebezpečně a přitom tak nádherně. Nikdy si netroufla do něj zajít hluboko, jednak z důvodu, že to bylo zakázané a ona byla primuska a také proto, že se někde uvnitř sebe svíjela strachy při pomyšlení, co za hrůzná stvoření les obývá.
Právě míjela malý rybník, na kterém se klouzaly děti, pokřikovaly na své rodiče a vesele se smály. A ona se také nevědomky usmála. Zafoukal studený vítr a proklouzl až pod teplý kabát, ukrývající ji před nechtěným chladem, což teď ovšem moc nepomohlo. Pořádně se zachumlala a pokračovala ve vzpomínání.
Poslední vánoční čas, trávící ve škole si pořádně užívala. Snažila se co nejméně se rozčilovat a to i za předpokladu, že by měla být na Jamese Pottera a jeho partu Záškodníků být milá.Nebylo nic obvyklého, aby Lily Evansová nekřičela na Pobertu, když ji pozve na rande. Ani to, že na něj nesešle kouzlo, když se snaží Snapea nacpat do přístěnku na košťata. Raději ho slušně požádala, aby Severuse nechal na pokoji a světe div se, James se překvapeně, ale také zaraženě, podíval na své přátele, pokrčil rameny, zrušil kouzlo, poutající zmijozeláka a nechal jej odejít.
"Pozor!" zvolal za ní někdo a vytrhl ji tak ze zadumání. Bohužel nestihla v čas zareagovat a najednou ucítila na krku studený sníh. Vylekaně se otočila a spatřila... Bože, ty oči znala a tak rozcuchané vlasy snad neměl nikdo. Překvapeně vykulila oči.
"Lily?" stejně nechápavě a zároveň nevěřícně na ni koukal i on. "Jsi to ty?"
"Pottere?" opověděla otázkou. Na tváři hocha se objevil zářící úsměv.
"Jak dlouho jsme se neviděli?" zeptal se.
'Naposledy včera v noci, kdy se mi o tobě zdálo' pomyslela si, ale ihned řekla: "Už to bude rok"
"To není možný, pojď, támlhe je Sirius i s Remusem, určitě tě rádi uvidí," pobídl ji, ale pak dodal: "Samozřejmě pokud chceš," Lily chvíli váhala, ale pak nadšeně přikývla. Také je chtěla vidět, hrozně se jí po nich stýskalo, po jejich žertech, pokřikováních, poznámek v hodinách obrany proti černé magii a vlastně úplně po všem, co se týkalo Jamese Pottera.
"Lily Evansová! Co ty tady děláš?" divil se Sirius, zatímco Remus Lily radostně objal. Stáli kousek od už zmíněného rybníku a bavili se stavěním sněhuláka a i koulováním, čehož už dívka byla svědkem.
"Já... kousek odtud bydlím," objasnila.
"Vážně?" nevěřil James. "Tak to je zvláštní, že jsme se nepotkali dřív"
"Proč?" nechápala rudovláska.
"Jak jste se mohli setkat dříve, když jsi se teprve nedávno přistěhoval a tady jsme poprvé, Dvanácteráku," připomněl mu Sirius.
"No jo, vlastně" zasmál se James a Lily se přidala.
"Tak, když jsme se tu takhle sešli, co zajít do nějaké kavárny, abychom se zahřáli a popovídali si?" navrhl Remus a ostatní souhlasili. Jelikož to tady Poberti neznali, zavedla je Lily do nedalekého podniku, kde ani nebylo moc lidí. Posadili se ke stolku a krbu a objednali si svařené víno (jsou přece v mudlovské restauraci a plnoletí jsou také, ne?:D)
"A kde máte Petera?" zeptala se, když si uvědomila nepřítomnost malého obtloustlého kluka, který za Jamesem a Siriusem pořád a všude chodil.
"Ten se ztratil ihned po skončení školy, nemáme tušení, co se s ním stalo," odpověděl aktivně James a pořád na Lily vysel očima.
"Aha, to se divím, vždy za vámi běhal, jak poslušný pejsek a najednou zmizí? To je zvláštní"
"Spíše jak ochočená krysa," uchechtl se Sirius, ale Remus do něj pod stolem varovně (ale hlavně nenápadně) kopl.
Ještě asi půl hodiny si takhle společně povídali, pak se Remus zvedl a řekl: "No, my se Siriusem už půjdeme, viď, Siriusi?" tázavě se na něj podíval a když Sirius konečně pochopil záměr jeho slov, přitakal.
"Jasně... my stejně ještě chtěli zabalit nějaký dárky na Vánoce"
"No to brzo," poznamenala pobaveně Lily. To Siria trošku zmátlo, ale James ho zachránil.
"Tichošlápek trošku kecá, jen nechce, aby jsi věděla, že ty dárky ještě nemá ani nakoupený," Sirius trošku nejistě přikývl, rozloučil se a s Remusem opustili kavárnu.
"Proč jsi se sem přistěhoval?" obrátila se Lily na Jamese.
"Chtěl jsem změnu. Trošku mi rodiče lezli na mozek a taky si potřebovali trošku odpočinout"
"Jo, to znám. Já odešla kvůli sestře Petunii, která nikdy nepochopila, proč se nestala čarodějkou, tak,jako já. Akorát teď před Štědrým dnem je to trošku smutný"
"Ty budeš sama?" vykulil oči.
"Ano, nechcou se mi poslouchat řeči mámy, že jsem nevděčná dcera a ihned, jak můžu, utíkám z domu," zasmála se.
"Aha... a... nechtěla by jsi přijít ke mně? Totiž... bude tam i Remus a Sirius, takže, když nás bude víc, bude taky větší sranda" nabídl jí trochu nejistě.
"To... nejde, vždyť jsme se rok neviděli a..." namítla, ale ozval se jí v hlavě hlásek, že přece nechce trávit nejkrásnější večer v roce sama. "A tobě by to nevadilo?"
"Blázníš? Jak říkám, bude sranda," ujistil ji rychle.
"Tak dobře, moc ráda přijdu," přikývla a věnovala mu další úsměv. James vesele popadl papírek a poprosil nejbližší servírku o tužku. Napsal svou adresu a dal ji Lily.
"Takže v osm?"
"Fajn, přijdu" přitakala. "Ale teď už budu muset jít, je pozdě," řekla, když se podívala na hodinky.
"Můžu tě doprovodit?" zeptal se.
Za deset minut už šli zamrzlou krajinou a sledovali dění kolem. Jakmile došli k menšímu domu, se Lily otočila a najednou nevěděla co říct. Tento večer pro ni byl velmi výjimečný a příjemný. Nikdy si nedovedla představit, že se v Jamesově přítomnosti bude cítit tak dobře. Hodně se za ten rok změnila a ona to poznala až teď.
"Jamesi, moc ti děkuju, na zítřek se opravdu těším," poděkovala a chystala se otevřít branku, když ji chytil za paži.
"Já se těším víc," řekl.
"Ne, já" odporovala.
"Omyl, to já"
"Já!"
"Kecáš!"
"Chceš se vsadit?"
"Dobře, co vyhraju, když tě přesvědčím?"
"Výhra, dle vlastního výběru!"
"Fajn, tak sleduj," James ukončil jejich diskuzi a dychtivě Lily políbil. Prvně nevěděla, co dělat, ale pak mu polibky opětovala a dokonce jej objala kolem ramen.
"Stejně se těším víc" poznamenala, když se odpojili.
"Dobře, vyhrála jsi," vzdal se a pohladil ji po tváři. V ten moment začalo hustě sněžit.
"Podívej, hvězdy padaj přímo k nám," ukázal James. Lily zvedla oči k nebi a obličej nastavil padajícím vločkám. Tohle budou ty nejlepší Vánoce, jaké kdy zažila. To věděla dopředu a ani ji nenapadlo uvažovat o opaku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Melissa Melissa | Web | 22. prosince 2007 v 19:48 | Reagovat

tak tohle bylo upe sladký..... možná na konci až přeslazený s tím sněhem, ale naprosto se to sem hodilo..... musím říct, že ti dva jsou opravdu nerozlučná dvojka i když já je rozdělila že:-D kdybych měla známkovat máš 1 hvezda podtržená a v kolečku.

2 Nora van Hallen Nora van Hallen | Web | 22. prosince 2007 v 19:54 | Reagovat

Jak jsem to psala, tak mi to na Lily přišlo taky až moc milý chování, ale s tím sněhem to bylo schválně kvůli názvu cele povídky:)

3 Maysie Maysie | Web | 22. prosince 2007 v 20:08 | Reagovat

Moc pěkná.. S takovým krásně sladkým romantickým nádechem.. =)

4 Nora van Hallen Nora van Hallen | Web | 22. prosince 2007 v 20:12 | Reagovat

Romantika, to je moje:D

5 Stania Stania | Web | 22. prosince 2007 v 21:42 | Reagovat

Procházím dneska blog po blogu, abych řekla všem úžasným lidičkám, těch pár milých vánočních slov. Přeji ti, aby si měla pod stromečkem milion dárků nebo alespoň pár, které tě budou hřát u srdíčka. Ať se ti daří v roce 2008 a ať se ti splní každý tvůj skrytý sen.

P.S.:Moc krásný design.

6 Merisa Merisa | Web | 22. prosince 2007 v 21:56 | Reagovat

Miluju romantiku - jak v povídkách tak i v reálu ;D Lásky prostě není nikdy dost :))

7 Anduel Anduel | Web | 22. prosince 2007 v 22:47 | Reagovat

to bylo dokonalý! jé, já jsem nenapravitelná romantička, takže tahle jednorázovka mi udělala neskutečnou radost!:-) to bylo tak krásný a ten konec...jé, tohle mi zvedlo zas náladu:)!!! prostě nádhera

8 Jenny Jenny | Web | 22. prosince 2007 v 23:27 | Reagovat

To bylo užasný!! Ty jo..jsem z toho trochu mimo...originální a moc hezky napsaný...vážně se ti to povedlo...spřátelím moc ráda, ale přidám si tě až zítra, dneska mě mamka už vyhání od kompu=(=D

9 wisty wisty | E-mail | Web | 26. prosince 2007 v 14:43 | Reagovat

ju, fakt super, úžasný!!! prostě nevím, co na to jinýho říct...

10 pantherka pantherka | Web | 27. prosince 2007 v 12:44 | Reagovat

to bylo nádherný! Ale úplně...ech, já nemám co říct! Jsem se málem rozbrečela :( Já mám poslední dobou takovou divnou náladu a tahle povídka byla nádherná! Teda já se normálně stydim! Píšeš nádherně :)

11 Arriel Arriel | Web | 19. ledna 2008 v 12:17 | Reagovat

Fakt nádhernéééééééééé :-)

12 papricka papricka | Web | 6. dubna 2008 v 13:35 | Reagovat

krása..

13 luckily luckily | Web | 24. dubna 2008 v 17:04 | Reagovat

skvělý!!! já vím, že se opakuju, ale co mám dělat...:)) fakt moooc hezký!!

14 Lily Lily | Web | 11. ledna 2011 v 23:17 | Reagovat

<3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama