Propast mezi dvěma světy 1.

30. listopadu 2007 v 19:08 | Nora van Hallen |  Propast mezi dvěma světy
Takže, tady máte první kapitolu nové povídky. Prosím, zanechávejte komentáře i vy, kterým se povídka třeba nebude líbit. Budu za to moc vděčná:)

Napadl sníh. Konečně. Jak já ho zbožňuju. Odkdy? Nevím, ale asi od svých dvanácti let. Do té doby jsem nedala na léto dopustit. Jenže čím jsem byla ve dvanácti a čím jsem teď… Ono se toho od té doby vlastně moc nezměnilo. Jsem v Nebelvíru, všemi oblíbená. Jenže má povaha není otevřená a tak mám raději samotu. Jinak, jmenuji se Rachel Whiteová. Mí rodiče jsou mudlové, pardon, nejsou kouzelníci, jako já. Kvůli tomu jsem v Nebelvíru. Ale možná bych se lépe cítila jinde... Dost! Necítila, tady je mi nejlépe.
"Rachel, posloucháš mě vůbec?" vykřikla znenadání má kamarádka Lily a já si uvědomila, kde se nacházím. Místnost plná červené a zlaté barvy, vesele se bavících studentů, ale i těch, kteří nemáchávají školní povinnosti na poslední chvíli a rozhodli se dodělat úkoly, které jim profesoři přidělili.
"Promiň, asi jsem se zamyslela. Co jsi říkala?"
"Jestli s námi chceš jít o víkendu do Prasinek" opakovala trpělivě.
"S vámi?"
"No, pozval mně Potter, ale nechci tam s nimi jít sama. Víš, s tou jeho partou…"
"Ty máš rande s Potterem?" nevěřila jsem vlastním očím. Tak ona ho už po staletí (obrazně řečeno) odmítá a najednou je celá žhavá s ním někam jít!
"Ne, Lilly, díky, raději zůstanu tady" odmítla jsem rázně. Pottera a ty jeho poskoky fakt nesnáším. I když Remus je jiný… Nedokážu pochopit, proč se zrovna on zahazuje s někým takovým jako je Black a Potter! Copak je úplně slepý nebo co?
"Rachel, prosím" Lily na mně udělala psí oči, ale já rázně zavrtěla hlavou.
"Vždyť víš, že je nemám ráda" slabě řečeno…
"Ano, ale snad by jsi to pro jednou mohla překousnout, ne?"
"Ne, Lil, nemohla" vstala jsem a rozhodla se tuhle debatu ukončit svým odchodem. Mé kroky nemířily do ložnice, nýbrž ven ze společenky, to znamená do různých koutů hradu. Já vím, neměla bych se nikde potulovat, protože už je pozdě, ale když si budu dávat bacha, třeba mě nikdo nechytne.
Miluju, když se procházím, nikým nerušená a ponořená jen do svých myšlenek. Nechápu Lily, nechápu nic. Bože, ona se snad ucvikla! Co ji ten Potter nakukal, že s ním někam chce jít? Ne, nebudu o tom uvažovat, asi by mi praskla hlava. Sedla jsem si na schody, ani nevím, ve kterém patře. Vždyť je to jedno, zpátky se nějak dostanu.
Jak jsem se vlastně dostala do Nebelvíru? Stále více si uvědomuju, že tam bít nechci. Tolik se liším od ostatních spolužáků z této koleje. Jsem uzavřená do sebe. Více, než štěstí, pociťuji prázdnotu. Kolikrát si říkám, zda vůbec něco cítím. Když sedávám na snídani ve Velké síni, nenápadně pátrám pohledem po zmijozelských a závidím jim, že jejich chování jim nikdo nevyčítá, protože to k nim prostě patří. Zatímco já, když se mám kamennou tvář, každý na mně pak hledí a div se nepřetrhnou, aby mi mohli pomoct.
Slyším kroky. Rozhlédla jsem se kolem a mé smysly mi napověděly, že se nacházím ve sklepení. Podle stínů je těch postav více. A stále více se přibližují. Nepochybuju, že je to někdo ze Zmijozelu a že si to pěkně schytám, až mě tady nachytají.
"Whiteová, co tady děláš?" ozval se chladný hlas Luciuse Malfoye. "Vůdce" zmijozelských.
"Nic, co je ti potom" odpovím stejně chladně.
"Jak to se mnou mluvíš?" řekl povýšeně. Partička jeho kumpánů se posměšně uculovala. Mezi nimi samozřejmě nechyběla Bellatrix Blacková, Grabe, Goyle a Severu Snape.
"Tak, jak ty se mnou" pokrčila jsem rameny.
"No jistě, odvážná nebelvírka" ušklíbla se Bella.
"Uštěpačná zmijozelka" oplatila jsem jí.
"Sklapni, šmejdko" zavrčela.
"A máš nějaký důvod, proč bych to měla dělat?"
"Protože ty jsi oproti nám nic, takže budeš poslouchat!"
"Jsem stejná jako vy a vy jste stejní jako já!"
"Nepřirovnávej nás k takovým, jako jsi ty" napomenul mě klidně Malfoy.
"A ty mi neporoučej" odsekla jsem mu.
"Budu si dělat co chci"
"Já taky a rozhodně mě nebaví se tady bavit o ničem, takže mě omluvte, jdu někam, kde bude lepší zábava" Malfoy se na mně podíval, jako by mu uletěly včely. Věnovala jsem mu "milý" úsměv a pomalu se vzdálila.
---+---
"Ty, Rachel, kam jsi minule odešla?" vyzvídala Lily. Právě se chystala do Prasinek. Od mého rozhovoru se zmijozelskými uběhly už čtyři dny. Nevím, zda se mi to zdálo, ale narážela jsem na ně čím dál častěji. Při obědě vešel Lucius, totiž Malfoy, do Síně chvíli po mně. Na vyučování, pokud jsme ho měly společně se Zmijozelem, dorazila jeho parta ve stejnou chvíli jako já nebo jsme se jen tak střetávali na chodbě a on se na mně vždycky tak divně díval.
"Ale, byla jsem se projít po hradě" odpověděla jsem ledabyle.
"Aha, vážně nechceš- "
"Ne Lily, opravdu nechci" zarazila jsem ji dřív, než stihla otázku vyslovit celou. Stále se mě snaží přesvědčit, že Potter není takový, jaký býval, ale lidé se nemění. Možná trochu, ale nikdy ne úplně, Pokaždé v nic něco zůstane.
"Jak myslíš, tak si to tu užij" vzala si kabát a z ložnice dočista vystřelila. No jasně, jen aby Pottřík nemusel čekat…
Když jsem sešla do společenky, nikdo tam nebyl. Všichni odjeli do vesnice nakoupit poslední vánoční dárky. Rozhodla jsem se, že si půjdu projít hrad, možná i pozemky. Na chodbách byl slyšet skučet vítr, jak se snaží dostat do hradu obrovskými a malými okny nebo jak silně bije o zdi.Ani tady nebylo možno někoho potkat, jen pár prvňáčků, kteří zatím měli do Prasinek zákaz chodit. Takže žádná sláva. I když možná, že se mýlím…
"A hele, koho nám to vítr vane" přede mnou stojí Lucius Malfoy a samozřejmě i ti ostatní.
"A hele, koho nám to čerti nesou" cítím trochu nejistoty, že si tohle rozhodně nenechá líbit, ale nedávám to na sobě znát.
"Nejsi trochu drzá?" zamračí se.
"Nejsi trochu zvědavý?" usměju se:D
Náhle vytáhl hůlku a mířil s ní přímo na mně. Já neotálela a po té své také sáhla. Teď jsme tam stáli naproti sobě a hleděli si do očí. Zřejmě dal svým poskokům rozkaz, aby nezasahovali, jelikož ti nehnuli ani prstem.
"Došla ti slovíčka, zlatíčko?" posmíval se, až mi z toho přeběhl mráz po zádech.
"Tak to mě asi dost neznáš, drahoušku"
"Když myslíš… Ukaž, co dokážeš!" vyzval mě a já neotálela, chtěla jsem, aby zjistil, co ve mně je a že nejsem žádná bábovka.
"EXPELIARMUS!" zakřičela jsem, ale Lucius se mému kouzlu obratně vyhnul.
"PETRIFICUS TOTALUS!" přitvrdil, ale stačila jsem uhnout, fajn, jak chceš, Malfoyi, budeme si hrát. Nepěkně jsem se usmála a uvažovala nad dalším kouzlem.
"Došly ti nápady?" všiml si, jak jsem se zastavila, ale počkal.
"FURNUNCULUS!" jestli jste si to někdo neuvědomili, tak tohle jsou neškodná kouzla trvající pouze chvíli, takže se nikomu z nás nemůže nic stát.
"Whiteová! Kdybych se tomuhle nevyhnul, nesla by jsi mě na ošetřovnu, uvědomuješ si to?" ozval se najednou Malfoy, ale koutky úst mu pobaveně cukaly.
"No, ono by tě tam nejspíše odnesli tady tihle, já bych se neobtěžovala" mrkla jsem na něj.
"Já si to myslel. Pokračujeme?"
"Samozřejmě"
"IMPEDIMENTA!"
"Tohle bylo zákeřný!" poznamenala jsem, po tom, co se mi do těla vrátil cit, jelikož tomuhle už jsem se nevyhnula.
"Jsem ze Zmijozelu, Whiteová, čemu se divíš!" odpověděl vítězoslavně Malfoy.
"REVERTIS FARTIS! Tohle máš na oplátku!"
"Co se to tu děje?!" ze schodů se hnal profesor Křiklan, který učí lektvary a je i ředitel zmijozelské koleje.
"Jen jsme si tu vyměňovali názory, pane" objasnil Malfoy, už byl zase na nohou, ale bylo vidět, že místo na hlavě, kam se při pádu udeřil ho docela bolí.
"Vážně, pane Malfoyi? K tomu potřebujete hůlky?" divil se Křklan.
"To jen tak, abychom vytvořili atmosféru" nahodil svůj typický úšklebek.
"Měli by jste se vrátit do společenských místností nebo jít tam, kam jste měli původně namířeno" ještě nás chvíli sledoval a nakonec odešel druhým směrem.
"Myslím, že má pravdu. Díky za zábavu, Malfoyi" chtěla jsem vyrazit stejným směrem, jako před chvílí profesor, ale Malfoyova ruka mě zachytila. Překvapeně jsem se mu zahleděla do očí a pak jsem si uvědomila, že jsme tu zcela sami. Ty jeho kamarádíčky to beztak přestalo bavit a vypadli. Alespoň není v přesile. Znám ho a vím, že by toho byl schopen využít.
"Ještě jsme spolu nedomluvili" poznamenal suše.
"Já s tebou ano" jeho stisk nepovoloval, naopak, stále sílil.
"Žádná šmejdka se nade mnou nebude povyšovat" zasyčel nebezpečně. Nevím proč, ale vůbec mi nevadilo, že se se mnou takhle baví.
"Tak to máš nejspíše problém, já budu první" tohle nenechá jen tak. Ale mně nikdo nebude poroučet.
"Co vlastně děláš v Nebelvíru, krom toho, že jsou tví rodiče mudlové?" povolil stisk, až mě úplně pustil. Chtěla jsem odejít, ale mé nohy rezignovaly.
"Zařadil mě tam ten starej klobouk" odfrkla jsem. Vlastně mě to vážně štvalo. Chtěla jsem být jako Malfoy, aby se mě každý bál a chtěla jsem jít do Zmijozelu.
"To nezní nadšeně"
"Taky že není!" Já se tady vybavuju s Malfoyem! A přemýšlím o tom, jak ráda bych byla ve Zmijozelu! Kdyby tohle věděla Lilly…
"Nevyjížděj hned" najednou se na mně mile, teda pokud se tomu u Malfoye dá říkat mile, usmál.
"Měla bych jít"
"Nikdo tě nehledá"
"Co ty víš" otočila jsem se a mířila ven. Potřebovala jsem akutně velkou dávku čerstvého vzduchu.
Už hodinu tady takhle chodím, pořád dokola a nevím, zda chci jít dovnitř, či zda chci zůstat venku. Ale Lilly na mě čeká, určitě se vrátila zpátky a je plná úžasných pocitů, vyvolaných Potterem. Nemám na tohle vylévání náladu, ale je to kamarádka, takže bych se měla otočit a jít do hradu…
---+---
"… a ta nádherná výzdoba a James byl tak pozorný" rozplývala se nad svým vyprávěním úžasného dne Lily. Abych pravdu řekla, moc ji neposlouchám, i když ji štěstí přeji, ale musí ho prožívat právě s tímhle?
"Jsem ráda, že ses bavila" přikývla jsem.
"A ty? Co jsi dělal ty?"
"Nic. Má nepřekonatelná touha číst si, mě zatáhla až do knihovny, to je celý můj den" zalhala jsem. Přece jí nemůžu říct o Malfoyovi, o tom souboji a o mých pocitech…
"Tak to jo, ale příště půjdeme do Prasinek společně, slibuješ?"
"Lily…"
"Jednou! Prosím, jen jednou a víc ne!" dívala se tak prosebně, až jsem nakonec přikývla a litovala sama sebe.
"Děkuju! Jsem poklad! Uvidíš, bude to sranda" rozzářila se a skočila mi kolem krku. Seděly jsme ve spoleence, takže se na nás každý otáčel a když každý, tak samozřejmě i badna Pobertů, tábořící v koutě, což mi vůbec nebylo po chuti.
"Už teď se nemůžu dočkat…" ušklíbla jsem se ironicky.
"Hele, nekaz mi radost" zpražila mě Lily a k mému údivu začala po místnosti tancovat! Nedalo mi to a pomalu jsem se přesunula ke dříve už zmíněné partě.
"Pottere, na slovíčko, prosím" ten se velice neochotně zvedl. Tvářil se nadmíru pohoršeně, protože jsem mu zatarasila výhled na jeho "vílu".
"Co jsi s ní udělal?"
"Co by? Jen má radost, vím já, co ji tak rozveselilo?" pokrčil pobaveně rameny, sledujíc rudovlásku, která se blížila právě k nám.
"Ahoj, Jamesi" začervenala se. Protočila jsem oči sloup a v duchu brala schody do ložnice po dvou.
"Lily, pojď si lehnout" vyzvala jsem ji opatrně.
"Nech toho, Rachel, jen mám dobrou náladu" zvesela zakroutila hlavou, nespouštějíc z Pottera oči. Nechtě jsem si uvědomila, že vlastně celý Nebelvír na nás zírá a čeká, co bude dál.
"To by mě zajímalo z čeho" šeptla jsem.
"No tak, Whiteová, nebuď tak nepříčetná a raduj se s ní" rýpl si Black a postavil se vedle Jamese.
"Díky, nemám zájem. Lily, jdu ven"
"Ven? Teď? Jako primuska mám povinnost ti to zakázat" zarazila se Lily, stále potlačujíc smích.
"Jako primuska máš povinnost mě varovat před ostatními primusy" opravila jsem ji, nečekala na odpověď a okamžitě jsem se vyřítila z portrétu a utíkala do astronomické věže.
Co to s ní je? Ach jo, ona se do něj vážně zamilovala. Tak ji v tom nechám a sešlápnu po tom, co ji odkopne jak použitý hadr.
Stála jsem nehnutě u okna, pozorujíc přírodu naproti mně. Stromy Zapovězeného lesa připomínaly postavy, čekající, až je někdo osvobodí. To ticho bylo až ohlušující. Jemný vánek mi zdvihal vlasy a hladil tváře. Jsem ve čtvrtém ročníku a stále nemám ponětí o tom, kdo vlastně u toho okna teď stojí. Mám v sobě zmatek. Nebelvír miluji a zároveň nenávidím. Zmijozel obdivuji a tím více ho nechápu. Co to se mnou je…
"My na sebe máme ale štěstí" řekl někdo ve dveřích, až jsem se lekla.
"Malfoy? Co tu děláš?"
"Nejspíš to samé, co ty"
"Aha. Lezli ti krkem tví otravní a nepochopitelní spolužáci?" nevěnovala jsem mu moc velkou pozornost. Znova jsem vnímala jen přírodu venku.
"Ne, my tam nemáme takové, jako je ten chytrák Potter a jeho povedený přítelíček Black"
"No jo, to se někdo má" usmála jsem se. Ale můj úsměv byl najednou chladný a nepřístupný.
"Ty nepatříš do Nebelvíru" poznamenal Malfoya přistoupil ke mně blíž.
"Jak jsi na to prosím tě přišel?" překvapeně jsem k němu vzhlédla.
"Umím odhadnout lidi" pokrčil rameny.
"Ano, já zapomněla"
"A tvá povaha zapadá do Zmijozelu"
"Zřejmě ne, když mě Moudrý klobouk zařadil do Nebelvíru"
"Dobře, tak skoro celá část tvé povahy zapadá do Zmijozelu"
"S tím teď už nic neudělám…" vzdychla jsem. "I kdybych chtěla"
"Možná, by se to dalo změnit"
"A jak?" spíše, než abych tomu dávala nějakou velkou váhu, zajímalo by mě, jak by to udělal. Jak chce z "mudlovské šmejdky" udělat pravý opak?
"Řekněme, že by ses tomu mohla naučit. A já ti budu dávat soukromé lekce"
"Díky, Malfoyi, ale nemám zájem. Dobrou noc" celá zmatená jsem se vrátila do společenky, kde už vládl klid. Nepozorovaně jsem vyšla do ložnice a tam pak usnula…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak se ti líbila 1. kapitola "Propast mezi dvěma světy"?

Strašně moc
Docela ano
Ujde
Moc ne
Vůbec ne
Nevím

Komentáře

1 Paige Paige | Web | 1. prosince 2007 v 14:53 | Reagovat

Ze všeho nejdřív musím pochválit tvůj nápad, je opravdu originální, co se týče vlsatností a situace ve které se hlavní hrdinka ocitla. Taky myslím, že to máš docela dost pěkně napsaný a posaný ty situace. Líbí se mi povaha hlavní hrdinky, že není taková hodná holka, která buď skončila nějakým způsobem v Nebelvíru, ale že je to rak trošku mrcha.  Co se týče obsahu, žádné výtky nemám, jen bycch tě chtěla upozornit ( nebo spíš popíchnout:))), že Lily není s dvěma "ll" a být jako existovat se píše s "ý", ale myslím, že co se toho posledního týče, ses jen přepsala, ovšem odpusit jsem si to nemohla;)))

2 Peggy Peggy | Web | 10. ledna 2008 v 19:02 | Reagovat

Tááák... tahle kapitolka se mi vážně moc líbila, fakt obvivuju tvoje psaní... Dokážeš napsat kapitolu, která je čtivá, poutavá a je v ní opravdu záživný děj, o čemž si já můžu nechat jenom zdát... Navíc musím souhlasit s Paige, je to skvělý a hlavně originální nápad =))) A taky tě chválím za tu délku, která je v mých očích vážně obdivuhodná :DDD

A nakonec musim napsat taky pár připomínek... i když je už vlastně Paige napsala za mě, ale já se připojím... ne že by třeba moje kapitoly  byly perfektně opravený a bez chyb, ale když to tak čtu, tak si říkám, že by to tam být nemuselo... jasně, je to docela nepodstatný, ale (aspoň pro mě) to dotváří celkový dojem...

Ale jinak super!!! A to myslím vážně =)))

3 luckily luckily | Web | 24. dubna 2008 v 17:35 | Reagovat

hmmmm, tak tohle je teda rozhoooodně hoooodně zajímavý.....

4 Illandris Illandris | Web | 27. dubna 2008 v 13:27 | Reagovat

Ty jo tahle pov9dka se mi fakt líbí. Jdu na další:))

5 Sellena Sellena | 10. července 2008 v 18:21 | Reagovat

zajímavé, opravdu!:D líbila se mi. To chci vidět, jak to bude pokračovat:DDDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama