Jedna minuta může vše změnit

19. listopadu 2007 v 20:33 | Nora van Hallen |  x Jednorázové povídky
Žánr: Romantika
Kategorie: Het
Přístupnost: 15+
Varování: Pohlavní styk
Stručný děj: Dva lidé se nenávidí, co se stane, když se jeden tomu druhému nechtěně svěří s něčím, co nechtěl nikomu vykládat?
Poznámka autorky: Povídka z dob Pobertů, tak FF Harry Potter, koho tohle moc nebere, nechť to raději nečte, ale ti, kdo si to přečtou, zanechejte mi prosím názory v podobě komentářů, děkuji mnohokrát.
P.S.: Všechny postavy vymyšlené J.K. Rowlingovou patří jen jí, já si jen vymyslela příběh s těmi postavami:)
Nora van Hallen


"Blacku, vypadni, nemám na tebe náladu," odsekla netrpělivě dívka s černými vlasy.
"Ale no tak, Jonssová, nebuď na mně tak protivná," zatvářil se jakoby ublíženě lamač dívčích srdcí. Všech srdcí, kromě jednoho.
"Snad nechceš, abych zrovna na tebe byla milá" vykulila na něj nevěřícně oči a zapomněla na svůj první plán - odejít.
"A co když jo?" pozvedl obočí. Skupinka jeho kamarádů pouze přihlížela a sem tam se něčemu zasmála.
"Tak to máš hold smůlu," pokrčila rameny a odběhla do dívčích ložnic.
"Ona tě asi vážně nechce, Tichošlápku," poznamenal posměšně brýlatý chlapec. Než však stačil Sirius něco odpovědět, chlapec zmizel.
"Musím na to jít jinak" řekl si tiše sám pro sebe a v lhavě se mu už rodil plán.
"Hele, Ann, kdo támhle jde" ukázala Lily, její nejlepší kamarádka z ročníku, na přicházející postavu.
"Výborně, ten mi tu chyběl," zavrčela. Black kolem ní prošel a vůbec si ji nevšímal. Čekala nějakou poznámku, ale ničeho takového se jí nedostalo.
"Co mu je?" divila se. Lily jen pokrčila rameny, avšak nic neříkala.
"No jo, ty jsi ráda, že s ním nebyl Pottere" chápala Anne.
"To je sice pravda, ale-"
"Ale co?"
"My máme odpoledne rande" sdělila opatrně Lily.
"Aha, změna" smál se Anne.
"Tak pojď nebo nestihneme přeměňování" hnala ji dívka.
"Hele, Jonssová, co jsi udělala se Siriusem?" ptal se podezíravě James.
"Já? Co bych s ním dělala?"
"Vy se vůbec nehádáte!" objasnil ublíženě. "Ahoj Lily" zvedl svůj zrak a zatvářil se jako mílius.
"Ahoj Jamesi" pozdravila Lily. "Ann, máš napsaný úkol do lektvarů? Já jsem ho nestihla"
"Lily, ty, že nemáš úkol? Já ti ho klidně dám, ale dovolí ti to tvé svědomí?" znejistila. "Jamesi, jestli ji budeš rozptylovat od učení, tak si mě nepřej" pohrozila Potterovi.
"Nech toho" zamračila se. Vzala si papír, který ji podala Anne a dala se do opisování. "Mimochodem, co jsi udělala Siriusovi?"
"Já? Sakriš, co bych mu měla dělat. A odkdy je oslovuješ jmény?" naštvala se.
"Tak se hned nečerti, to byla jen otázka, nic víc"
"No jistě. Hele, Blackovi jsem nic neudělala, nevím, asi mu došly holky na chození či co, mně je to vlastně úplně ukradený a jdu spát"
V ložnicích sebou švihla na postel a začala si číst knížku. Asi po půl hodině se rozhodla jít spát.
"Nazdar Jonssová" zvolal vesele Black na školních pozemcích.
"Už jsi zdravý?" poznamenala kousavě Ann.
"No já jo, ale ty zřejmě ne" ušklíbl se.
"Co prosím?"
"No, hlava, víš Jonssová, měla by sis zajít na ošetřovnu"
"Lil, budu ve společence, necudou se mi poslouchat narážky na mou osobu" nechala tam Lily samotnou mezi zmatenými Poberty a zamířila k nebelvírské věži. Myslela si, že bude mít klid, ale za chvíli skupinka dorazila také.
Anne vzdychla a začala si balit věci kolem sebe.
"Nemusíš odcházet, Jonssová, jdu já, nechci tady v místnosti být s někým jako ty" zastavil ji Tichošlápek.
"Kruci, Blacku, co to do tebe vjelo? Jeden den mě zveš na rande, druhej seš jak tělo bez duše a třetí napodobuješ zmijozelský?" vykřikla se slzami v očích.
"A co je ti vlastně po mým chování?" bránil se Sirius.
"Víš co? Vůbec nic! Odteď jsi mi úplně ukradený! Už nebudu brát ohled na to, že jsi z koleje, nebudu tě krýt, když uvidím, jak lezeš ve dvě v noci ven a okamžitě to půjdu hlásit McGonagalce. A bude mi úplně fuk, zda nám strhne kvůli tobě body nebo ne!"
"Ty mě špehuješ?"
"Ne, jen kolikrát prostě nemůžu spát!"
"Stýská se ti po mamince, co?"
"I když ti do toho nic není, tak má máma už nežije, ale ano, někdy se mi po ní stýská a já nechápu proč ti to tady vlastně vykládám" zakroutila hlavou a rychle vyběhla schody vedoucí do ložnic. Tam propukla v pláč a nevylezla do příštího rána.
Anne Jonssová, dívka střední postavy, s dlouhými hnědými vlasy, přišla o mámu ve dvanácti letech. Její matka byla dlouhodobě nemocná, takže smrt pro ni byla jakoby vysvobozením. Anne se matčinou smrtí stále trápila. Nikdo o její minulosti nic nevěděl, nechtěla, aby ji litovali nebo se snad s ní bavili jen kvůli tomu, co se jí přihodilo.

"Anne-" Lily, jakmile spatřila svou kamarádku, odešla z kruhu Záškodníku a ihned k ní přiběhla. "Jsi v pohodě?" ptala se starostlivě.
"Mám hlad" odpověděla.
"Tak se jdem nasnídat"
"Lily, to, co se stalo včera, zapomeň na to. Já… Nevím, proč jsem to tam vlastně říkala. Nebudeme se o tom bavit, ano?" požádala ji ve Velké síni.
"Dobře, Ann, jak chceš"
"A co Potter? Chodíte spolu?" změnila téma, při kterém se Lily začervenala. "Takže jo? Vy na to jdete rychle" žduchla do ní kamarádsky.
"No, když on je strašně hodný, pozorný, milý a…" básnila zelenooká dívka.
"Ale ne" Anne sklonila hlavu. Lilly, ačkoliv jí Annino chování jasné, se podívala ke dveřím. Parta Pobertů si to mířila přímo k nim.
"Ahoj, Lilly" Potter se sklonil ke své dívce a jemně ji políbil na rty.
"Ahoj, Jamesi" oplatila mu úsměv a koneckonců i ten polibekJ
"Zdravím, Jonssová" kývl vesele na Ann. Ta mu pokynula hlavou. Rozhodně s nimi nehodlala trávit celé ráno. Zbytek záškodníků už snídali. Sirius vůbec nedával najevo svou přítomnost, ani žádným rýpáním, ani pokřikováním na ostatní děvčata.
"Hele, valím do knihovny, pa Lil" Anne vstala z lavky a odcházela z Velké síně. Dnes se kupodivu cítila velmi dobře a hodlala toho využít k procházce kolem jezera.
Vítr jí jemně zvedal vlasy. Mokrá tráva se pod nohami skláněla k zemi. Slunce, schované jednou polovinou za mraky, hlásalo konec léta a začátek podzimu.
Vzpomněla si na mámu. Ta tohle počasí milovala. Vždy, když měla čas, vyběhla na zahradu a tam si čítávala své oblíbené knihy. Malá Anne, zatím trhala kytky a poté je mámě nosila.
Nesmím brečet, včera toho bylo hodně. Napomenula se v duchu. Husí kůže na rukách napověděla, že nastal čas vrátit se do hradu.

"Anne! Kde jsi celou tu dobu byla? Já tě hledám po celém hradu a ty jsi mezitím někde v luftu" vykřikla Lilly, když uviděla Anne v portrétu Buclaté dámy.
"Ne v luftu, Lilly, ale na pozemcích" opravila ji. "A co ty? Užili jste si s Jamesem den? Bylo tam krásně, doufám, že jste neseděli tady"
"No, vlastně seděli, dělala jsem s ním úkoly"
"Cože? On ví, co to znamená?"
"Ale, Ann, jasně, že ví! A šlo mu to"
"A kde ho máš teď ? Něco mi říkalo, že bez sebe nedáte ani ránu"
"Šel někam s klukama"
"To ho necháš?? Co když běhají za nějakými sukněmi? Jestli je s Blackem, tak bych to tak typovala"
"A já myslela, že máš vážně dobrou náladu"
"Lilly, promiň, znáš mě, musím si rýpnout"
"Jste si s Blackem hodně podobní" viděla, že je Ann v "ráži" a tak začala zběsile lítat po společence.
"No dovol!" zatímco se ji snažila chytit, kluci vešli do společenky a když viděli, jak Lilly utíká před Ann, která se ještě nestihla vysléct z kabátku, posadili se a nenechali si ujít ani jeden jejich pohyb.
"Fajn, vzdávám se" Lilly vyčerpaně padla na pohovku a Anne začala skákat po místnosti.
"Víííííííííííííítěěěěz" křičela vesele. Se stejnými výkřiky se svalila vedle Lily.
"Co tě tak rozveselilo?" vyzvídal Sirius. Poprvé za celý den s ní promluvil. Tak ji to překvapilo, až málem spadla na zem.
"Já nevím" pokrčila rameny a znovu nasadila úsměv. "Asi to počasí"
"Když máš tak dobrou náladu, mohl bych s tebou mluvit?" Anne se na něj zaraženě podívala, ale pak přikývla. Byla zvědavá, co na ni chystá, protože James na něj šibalsky mrkl, avšak tak, aby ho Lilly neviděla, takže za tím něco bude. Vyšli ze společenské místnosti, Sirius ji vedl až do astronomické věže.
"Ann, ta hádka včera-"
"Počkej, nechci se o tom bavit. Nechápu, jak jsem se mohla nechat takhle unést, já-"
"Ale já o tom s tebou potřebuju mluvit, protože-"
"Siriusi-"
"Prosím tě, Anne, nechej mě domluvit"
"Tak jo" posadila se na chladnou zem a sledovala ho, jak přechází po věži.
"Chtěl jsem se ti omluvit" vydechl.
"Cože?" vyjekla a zase vstala.
"Byla to moje chyba. Pořád jsem o tebe ryl, chtěl se hádat a tak"
"Já jen nechápu, proč jsi to dělal"
"No, tak to jsme dva" usmál se rozpačitě.
"Dobře, vše je odpuštěno, ale já v tom taky nebyla bez vinny, takže se také omlouvám"
"Vše je zapomenuto" přikývl Sirius a podal ji ruku. Jakmile ji chytil, nepustil. Díval se do Anniných modrých očí a ona do těch jeho hnědých. Pomalu se přibližoval, ale Ann si uvědomila, co dělá a uhnula, pustila Siriovu ruku a škaredě se na něj podívala."Byl jsi s Potterem domluvený, že?" vyštěkla naštvaně (zajímavý je, kdo z těch dvou tam zrovna štěká, neměl by náhodou štěkat Čmuchal??).
"O čem to mluvíš?" nechápal.
"Než jsme vyšli z nebelvírské věže, mrkl na tebe, viděla jsem to! Nechtěl jsi se omluvit, myslíš si, že mě to nenapadlo?"
"Anne, o čem to mluvíš, já se ti opravdu chtěl omluvit. Hrozně mě mrzela ta hádka, potřeboval jsem ti to říct" mával zmateně rukama.
"Nech toho, radši jdu, kdo ví, co by sis na mě ještě vymyslel" pomalu sešla z astronomické věže, ale nezamířila k Nebelvíru, nýbrž do sklepení. Tam si sedla na studené schody a opřela se o ještě studenější zeď. Najednou uslyšela kroky, schovala se do stínu a ani nedutala. Byl to Sirius, ten před kterým utekla a ten, který způsobil v její duši zmatek, to si ovšem nehodlala přiznat. Viděla jeho smutné oči, šel, jako by ztratil smysl života. Zřejmě dostal stejný nápad, jako ona, protože si šel sednou přesně tam, kde teď byla Anne. Okamžitě si ji všiml.
"Promiň, nevěděl jsem, že jsi tady" řekl omluvně. Beze slova odcházel na jinou stranu. To Ann zamrzelo a vydala se za ním. Jakmile ho dohnala, postavil se k ní čelem.
"Vím, že mi nebudeš věřit, ale já se s Jamesem opravdu nedomlouval, je to kamarád a držel mi pěsti, nic víc" zase ten oční kontakt. Tentokrát mu věřila. Nechápala, jak je to možné, ale prostě tomu tak bylo. Teď udělala první krok ona. Rozum se bránil, ale srdce ne. Nežně ho políbila na rty. Chytil ji za pas. Ona otevřela ústa a Tichošlápek si začal pohrávat s jejím jazykem. Tiše vzdechla, opřela se o nejbližší zeď a nechala mu volné pole. Líbal ji na uchu, potom začal zkoumat krk. Věděla, že se to stane. Zatáhla ho do nejbližší učebny. Kouzlem oddělal lavice. Stále ji líbal a ona nebyla pozadu. Rukama zkoumala jeho tělo pod košilí. Cítila, jak je vzrušený. Pomalu jí sundával tričko, hábity už dávno ležely okolo. Hořela touhou, chtěla ho a on ji. Servala mu košili a líbala ho po hrudi. Jemně ji chytl za bradu a jazykem znovu vplul do jejích úst. Odpojili se. "Miluju tě" zašeptal jí do ucha a pak ji tam zahrnul polibky. Během minuty už byli oba nazí. "Opravdu to chceš?" zeptal se naposled.
"Nic jiného si nepřeji už dobrou půl hodinu" usmála se. Vděčně ji políbil a lehce do ní vnikl. Křikla vzrušením. Nic tak krásného ještě nezažila. Hlavou se jí honily spousty myšlenek. Miluje Siriuse Blacka, toho, kterého nenáviděla. Celou dobu měla oči zavřené, teď je otevřela, aby viděla jeho výraz. Byl tak krásný, uvolněný. Vždycky byl nad ní a to ji teď vzrušovalo nejvíc. Pot, stékající mu po těle, slíbávala. Nesmírně se mu to líbilo. Nakonec se do ní udělal. Vykřikla slastí.
Sirius si lehl vedle Anne. Mávl hůlkou, aby je přikryl dekou. Jemně mu zvedla hlavu a položila si ji na hruď. Prohrabovala mu vlasy a oči jí zářily štěstím.
"Jak to teď s námi bude?" vyřkla otázku, která jí pálila na jazyku.
"Miluju tě, chci být s tebou" odpověděl a hladil ji po ruce.
"Nemůžu uvěřit, že jsi se zamiloval zrovna do mě"
"Proč ne?"
"Ty, Sirius Black, lamač dívčích srdcí, ten, který mohl mít každou, na kterou si ukáže, mi tady říkáš, že mně miluješ"
"Nevěříš mi?"
"A co když ne?" zasmála se provokativně.
"Budu ti to muset dokázat" lehl si na ni a znovu ji líbal. Všude, po celém těle, až začala být znovu vzrušená a on také.
"Taky tě miluju" vzdychla. Už podruhé za večer do ni vnikl. Bylo to ještě krásnější než poprvé. Pohyboval se v ní rychle, boky mu vycházela vstříc. Když vyvrcholili, vyčerpaně se svalili na zem.
"Jedna minuta může vše změnit" poznamenala a usnula v jeho náruči. Chvíli ji pozoroval a přemýšlel nad uběhlými událostmi a pak se také ponořil do říše snů.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nymphadora Nymphadora | Web | 19. listopadu 2007 v 21:32 | Reagovat

krásný x)), fakt se ti to povedlo x))

a ráda se spřátelím x))

2 Melissa Melissa | Web | 20. prosince 2007 v 20:36 | Reagovat

pěknýýýýýý,

3 Maysie Maysie | Web | 22. prosince 2007 v 19:53 | Reagovat

No teda... =)! Takovýhle povídky mám ráda.. =)

Moc pěkný!

4 wisty wisty | E-mail | Web | 26. prosince 2007 v 14:17 | Reagovat

krásný, fakt úplně super!!!

5 Ylil Ylil | Web | 1. ledna 2008 v 10:29 | Reagovat

jéé tak to se mi líbilo...Moc pěkný...a moc ráda se spřátelím... :-)

6 papricka papricka | Web | 5. dubna 2008 v 20:20 | Reagovat

Tak to bylo něco... fakt super...

7 luckily luckily | Web | 24. dubna 2008 v 16:34 | Reagovat

moooc hezké!!!:))) takové povídky mám nejradší...:)))

8 jess jess | E-mail | Web | 26. května 2008 v 20:29 | Reagovat

NÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁDHERA FAKT UPA KÁSNÝ

9 Selene Selene | Web | 3. srpna 2008 v 16:41 | Reagovat

Až budu mít čas tak si to všechno musím přečíst!!!!!

10 Gringer Gringer | Web | 29. října 2008 v 23:19 | Reagovat

krása

11 Daizyyy Daizyyy | Web | 2. listopadu 2008 v 18:14 | Reagovat

taková pobertovská klasika... čte se to samo... Ale vytvořit něco takovýho je vždycky těžký (vim co říkám xP)

Chválim, je to strašně krásný x)

12 Gigi Gigi | Web | 9. listopadu 2008 v 21:45 | Reagovat

Normálně, byla jsem přesvědčená, že už jsem tuhle jednorázovku četla, ale asi ne,ptž jinak bych určitě nechala koment...no,jako, prostě skvělý:-) hlavně obsahově...co dodat:-)

13 Lili Lili | 16. prosince 2008 v 19:15 | Reagovat

No, obsahově docela hezké ...ale( vím, že kritiku nemá nikdo rád, ale ...přece jen ) moc ti nejdou ty erotický scény...teda spíše to píšeš tak nějak kostrbatě...třeba, že poprvý křičela slastí ... no nevím, je to sice vymyšlený , ale až moc nepravděpodobný ... no to je můj komík .. jinak se  mi to líbilo :)

14 Lili Lili | 16. prosince 2008 v 19:15 | Reagovat

No, obsahově docela hezké ...ale( vím, že kritiku nemá nikdo rád, ale ...přece jen ) moc ti nejdou ty erotický scény...teda spíše to píšeš tak nějak kostrbatě...třeba, že poprvý křičela slastí ... no nevím, je to sice vymyšlený , ale až moc nepravděpodobný ... no to je můj komík .. jinak se  mi to líbilo :)

15 Lily Lily | Web | 14. března 2010 v 17:22 | Reagovat

jo vážně mo ccpěkná

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama